Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Od kolektivní viny ke zločinům proti lidskosti. O neblahých zkušenostech české společnosti a jejich dnešním pokračování

I dnes je politik k trestnému činu několika příslušníků jednoho etnika schopen říct: Máte-li zkažené hovězí z Polska, tak se taky stáhne celá šarže. Foto: ČTK
I dnes je politik k trestnému činu několika příslušníků jednoho etnika schopen říct: Máte-li zkažené hovězí z Polska, tak se taky stáhne celá šarže. Foto: ČTK

Seriál Přepište dějiny: Není to poprvé v našich dějinách, kdy je skupina obyvatel označována jako jistá hmota sdílející totožné vlastnosti, navíc hmota nesouvisející s lidskou osobností a její důstojností a lidskými právy. Obecně vzato, přirovnat skupinu obyvatel jisté národnosti k „šarži hovězího“, jak to nedávno v televizi udělal Tomio Okamura, připomíná to nejhorší, co tato země a společnost prožily. Od antisemitismu druhé republiky až ke kolektivní vině německé či maďarské národnosti bezprostředně po druhé světové válce. Přitom právě dehumanizace je obvyklým nástrojem diktatur a totalit, který bezprostředně směřuje ke genocidě.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Přirovnávání rasy, náboženství či národa k hmyzu, špíně, zvířatům, to vše jsou známé instrumenty využívané především válečnou propagandou. Můžeme zde poukázat na dehumanizaci nepřítele na obou stranách bojů první světové války, kdy se Britové a Američani na jedné a Němci na druhé straně vzájemně označovali za netvory, hady, hydry, gorily i prasata. Připodobnění Židů ke krysám nebo hmyzu je pak emblematické pro nacistickou rasovou politiku. Ale také ještě relativně nedávno při genocidě ve Rwandě v 90. letech 20. století byli příslušníci jedné skupiny označováni za „šváby“. Nejde tedy o nic zcela nového, ale o to nebezpečnější to je. Navíc, vždyť máme vlastní špatné zkušenosti, měli bychom tedy ostře připomenout nebezpečí podobného přístupu.

Francouzský historik a filozof René Girard rozebral poměrně podrobně ve svých pracích podstatu hledání obětního beránka ve společnosti. Pro jeho vytipování a následnou kolektivní perzekuci je předpokladem jisté znejistění existujících struktur a institucí. Slovo pak dostává dav, který je buď přímým aktérem perzekuce, nebo na instituce vyvíjí mimořádný tlak. Nastává neschopnost rozlišovat mezi lidstvím a nelidstvím u dané označené skupiny. Jak říká Girard, dochází k tomu, že „určitá skupina lidí nebo i jen jediný člověk mohou nesmírně škodit celé společnosti přesto, že jsou vlastně poměrně slabí… Dav má vždy sklon někoho perzekvovat, neboť ho nezajímají přirozené příčiny toho, co ho znepokojuje a co ho mění v turba“ (turbem je míněn vyšinutý excitovaný stav, pozn. autorů).

Daná skupina je něčím odlišná, je aktuálně slabá a zranitelná. Zároveň zde funguje vysoká míra

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Přepište dějiny

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější