Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Skutečně už teď každý hoteliér může odmítnout ubytovat Rusy? Ale vůbec ne

Obyvatelé Sevastopolu očekávají příjezd prezidenta Vladimira Putina u příležitosti oslav výročí ruské anexe Krymu. Foto: ČTK/AP
Obyvatelé Sevastopolu očekávají příjezd prezidenta Vladimira Putina u příležitosti oslav výročí ruské anexe Krymu. Foto: ČTK/AP

Komentář Daniela Morávka: Nález Ústavního soudu z minulého týdne týkající se ostravského hoteliéra a jeho rozhodnutí odmítnout ubytovat Rusy, kteří nepodepsali prohlášení odsuzující okupaci Krymu, vzbudil nemalé emoce u odborné i laické veřejnosti. Deník N vyzval k debatě o tomto verdiktu a nyní nabízí další úhel pohledu.

Je až s podivem, jaké nepochopení a dezinterpretace rozhodnutí Ústavního soudu vyvolalo. Ale popořadě: Jak ústavní soudci, tak před nimi Nejvyšší správní soud si ve svých rozhodnutích vypomohli českou literaturou. Zatímco Nejvyšší správní soud, který hoteliérovo jednání shledal v rozporu s právem, citoval Haškova Palivce („Host jako host,“ řekl Palivec, „třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika.“), Ústavní soud kontroval Čapkovou Bílou nemocí a doktorem Galénem („Já léčím jen chudé. Chudí nemohou nic dělat, ale ti druzí, ti mohou spíš prosadit, aby už nebyly války. Na ně se víc dá, pane. Mají větší vliv. Řekněte jim, aby všichni užili svého vlivu.“).

Karel Čapek ovšem napsal i povídku Poslední soud, která vyšla v rámci knihy Povídky z jedné kapsy. V ní se odehrává posmrtný poslední soud s vrahem Kuglerem. Bůh ale není soudcem, nýbrž pouze svědkem a definitivní ortel vynáší soudci-lidé. Na odpověď, proč sám není soudcem, Všemohoucí odpovídá: „Protože všechno vím. Kdyby soudcové všechno, ale naprosto všechno věděli, nemohli by také soudit; jen by všemu rozuměli, až by je z toho srdce bolelo. Jakpak bych já tě mohl soudit? Soudce ví jenom o tvých zločinech; ale já vím o tobě všechno.“

Zda a jak poslední soud případně probíhá, se s vysokou pravděpodobností do své smrti nedozvíme. Zatímco Čapkův poslední soud se spokojil s výčtem přečinů a přehledem motivů a nezajímal se o polehčující okolnosti a další souvislosti, aktuální systém „lidských soudů“ naštěstí funguje jinak. Soudci berou v potaz (nebo by alespoň měli) příčiny přečinů, motivy souzených, časové konotace, minulost žalovaného a další okolnosti, které jsou vždy jedinečné, a posuzují je ve vzájemné provázanosti, nikoli izolovaně.

Například zabití člověka není vždy trestné. Je rozdíl, pokud v sebeobraně zabiji někoho, kdo mě napadl se zbraní v ruce a chtěl zabít mě, nebo pokud někoho zabiji proto, že jsem sedl opilý za volant, nebo někoho přejedu ve velké rychlosti, protože vezu do nemocnice matku se srdeční příhodou. Zatímco v případě osvobození toho, kdo v jasné sebeobraně zabil člověka, by zřejmě nikoho nenapadlo tvrdit, že podle soudu je zabíjení lidí vždy v pořádku, u nynějšího rozhodnutí Ústavního soudu takovéto paušalizující výkřiky zaplnily nejen sociální sítě a blogy, ale překvapivě také některá média.

Co Ústavní soud řekl a co ne

Podle komentátora Deníku N Jana Moláčka, který označuje nález za „skandální“, tak „mohou čeští obchodníci odepřít služby komukoliv ze Sýrie a desítek dalších zemí, kdo jim nepředloží důkaz, že do Česka nepřišel jako nelegální migrant“. Moláček zároveň přidává analogii, že je to stejné, jak byste si chtěli „s rodinou zalyžovat v Rakousku, a v penzionu vám předloží k podpisu prohlášení, že odmítáte jadernou energii a požadujete odstavení Temelína“. Podobně novinář Pavel Matocha na serveru Lidovky.cz tvrdí: „Z logického domyšlení tohoto verdiktu pak vyplývá, že Rusům třeba lékárník nemusí prodat paralen a hospodský natočit pivo. A samozřejmě nejen Rusům.“

Advokátka Jana Zwyrtek Hamplová, která naopak rozhodnutí soudu přivítala, zase na svém blogu napsala, že Ústavní soud určil, že v podnikání můžeme projevovat své názory třeba i tím, že chceme pod nějaký názor přímo podpis, jinak neposkytneme službu, a restauratéři tak mohou třeba napsat a vyžadovat: „Kdo nepracuje, ať nejí. U nás proto nebudou obslouženy osoby, které nepodepíší, že pracují.“

Tvrzení všech zmíněných (a pohříchu i spousty dalších) má však „drobný“ háček, nic takového totiž Ústavní soud neřekl.

Co tedy ve skutečnosti soud rozhodl? Nic více a nic méně, než že

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější