„Skoro všichni, na kom vám bude záležet, jsou mrtví.“ Co mohou o Osvětimi a holokaustu ještě říct nové knihy?
Zdánlivě je to totálně vyčerpané téma. Knih o holokaustu, koncentračních táborech a utrpení židovského národa během druhé světové války vycházejí každý rok desítky. Jak se tragická, i s českými dějinami úzce propojená historie propisuje do nových knih na českých knižních pultech?
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Tragické události evropské historie a zejména období druhé světové války bohužel stále táhnou. A možná je to dobře, protože zájem o tento typ literatury svědčí o tom, že dané události nebudou zapomenuty. Což je první předpoklad pro to, aby se nikdy neopakovaly.
Příběhy holokaustu jsou beletrizovány často i dost problematickou formou, jako v holokaustových bestsellerech Tatér z Osvětimi či Osvětimská ukolébavka. I proto se vyplatí sázet na reálné vzpomínky nebo alespoň jejich ozvuky, což následující knihy více či méně činí.
Hrst hlíny, Únik z Osvětimi, Kočičí životy a Zvířata v Hitlerově říši. Tři ze čtyř nových knih s tématem české, respektive československé a židovské historie během druhé světové války spojuje také pozoruhodný příběh vzniku samotných knih.
Napříč knihami, zejména v případě těch nejvíc doporučeníhodných, tedy Kočičích životů Edy Kriseové a Hrsti hlíny Brama Pressera, se objevuje také téma určité paradoxnosti evropských dějin.
„V kraji T, nedaleko města U. se kdysi nacházela vesnice, která patřila Polsku, pak Maďarsku, pak Podkarpatské Rusi, pak Československu, pak Slovensku, pak zase Maďarsku, pak Sovětskému svazu, pak Ukrajině a teď ji nenajdete na žádné mapě,“ zní v úvodu Hrsti hlíny.
Je to ona široce sdílená zkušenost středoevropského prostoru, zmítaného nejen ve válečných časech zájmy okolních i vzdálenějších velmocí a různě se proměňujícího, nejen co se hranic jednotlivých státečků týče, co se propisuje do příběhů z těch (ne tak dávných) dob.
„Kdyby se Češi víc chtěli poučit z dějin, nebyli by sem šli… kdesi hluboko ve volyňské, na první pohled lákavé zemi, je skryt
