Tající ledovce odhalují desítky let stará tajemství Alp i Himálaje, úbytek ledu je však alarmující

Poslední objev ostatků dávno zmizelého horolezce učinil minulý pátek alpský průvodce, a to na nejrychleji tajícím rakouském ledovci Schlatenkees v hornatém Tyrolsku nedaleko italské hranice.

Místní policie se domnívá, že jde o Rakušana, který zmizel před dvaceti lety. Horský průvodce nalezl ostatky pohřešovaného horala ve výšce asi 2900 metrů nad mořem. Spolu s nimi nálezce objevil nedaleko těla také batoh, který obsahoval hotovost, platební kartu a řidičský průkaz. Průvodce informoval policisty, kteří ostatky přepravili vrtulníkem.

Místní policie o nálezu informovala s tím, že pojala podezření, že jde o sedmatřicetiletého muže z Rakouska. Ten podle policisty Klause Hansera na ledovci zahynul v roce 2001 poté, co zapadl dvacet metrů hluboko do trhliny a nepodařilo se jej najít. Hypotézu ale může potvrdit až analýza DNA, jejíž výsledky budou podle policie známy „během několika týdnů“.

Stejný ledovec ale zřejmě ukrývá mnohem více – další lidské ostatky spolu s kusy lyží byly nalezeny nedaleko ani ne před dvěma měsíci. Na výsledky analýzy DNA nalezených částí těla se stále čeká. V tomto případě policie informovala, že tělo zatím neznámého horolezce v horách leželo „přes několik desetiletí“.

„Je docela vzácné, že se najdou lidské ostatky a další celé tělo je nalezeno na ledovci v tak krátkém časovém úseku,“ řekl agentuře AFP mluvčí tyrolské policie Christian Viehweider.

K podobnému nálezu na stejném ledovci došlo už v roce 2011, kdy alpinista objevil na okraji ledovce část lidské kostry a přibitou horskou botu. Následně pak policisté na místě našli ve výšce 2350 metrů nad mořem další kosti. Pravděpodobně šlo o místního obyvatele, který byl nezvěstný od roku 1957.

Přečtěte si také

Proč ledovcům nestačí čerstvý sníh, jak je poškodil saharský písek a co přinese tání v Evropě

Tajemství alpských ledovců

Ač tyto incidenty v tyrolských Alpách dělí několik let, a tak by se zdálo, že jsou spíše vzácné, opak je pravdou. K podobným nálezům totiž, a nejen v Rakousku, v posledních letech dochází čím dál častěji. A na vině je podle všeho globální oteplování, které prokazatelně přispívá k rychlému tání horských ledových masivů.

Asi 400 kilometrů západněji na švýcarském ledovci Theodul nedaleko emblematického alpského vrcholu Matterhorn našli na začátku července horolezci ostatky alpinisty, který zmizel v roce 1986. Nejprve si všimli boty a maček, které vyčuhovaly z ledu.

Analýza DNA prokázala, že jde o německého horolezce, který byl pohřešován 37 let. Po jeho zmizení byla vyhlášena rozsáhlá pátrací a záchranná akce, která ale byla neúspěšná. Policie jeho identitu nezveřejnila, jen upřesnila, že horolezci bylo v době zmizení 38 let.

I ledovec Theodul je součástí nejvýše ležícího lyžařského regionu v Evropě. Lyžuje se na něm celý rok, ale i on podléhá v posledních letech masivnímu tání.

Alpská ledová pole jsou na globální oteplování obzvláště citlivá – až do osmdesátých let minulého století byl ledovec Theodul spojený se sousedním ledovým masivem, ledovcem Gorner. Vlivem tání se ale oddělily.

Vloni tající ledy Aletschského ledovce ve švýcarských Bernských Alpách odhalily vrak letadla, které havarovalo v roce 1968.

Rovněž vloni, v červenci, narazili dva francouzští horolezci na tělo, které po mnoho let ukrýval švýcarský ledovec Stockji. Nebylo patrné, jak dlouho ostatky v ledu byly, jeho oblečení však naznačovalo osmdesátá léta minulého století.

O několik týdnů později odkryl švýcarský ledovec Chessjen lidskou kostru. Všimli si jí nedaleko staré nepoužívané trasy turisté. Správce chaty Britannia později Guardianu upřesnil, že dle stavu kostí se předpokládá, že dotyčný zahynul v sedmdesátých nebo osmdesátých letech.

V roce 2014 si švýcarský pilot vrtulníku při doručování zásob do horského útočiště na Matterhornu všiml neobvyklého předmětu – ve skutečnosti šlo o tělo pohřešovaného britského horolezce Jonathana Convillea, který zmizel v roce 1979, kdy mu bylo 27 let.

O rok později byla na hraně ledovce Matterhorn objevena dvojice mrtvých japonských horalů; pohřešováni byli od roku 1970 poté, co se ztratili ve sněhové bouři.

Tornano all'Italia il Rifugio delle Guide del #cervino e la Capanna Carrel #valledaosta – https://t.co/c4EA5Pw0A5 pic.twitter.com/W1ukKacxNO

— bobinetv (@bobinetv) December 10, 2021

Mizející led má ale na alpské horské oblasti i další, možná překvapivé, dopady. Minulý rok totiž, opět nedaleko Matterhornu, pozměnil švýcarsko-italskou hranici. Ta byla původně stanovena na odtokovém rozvodí, tedy v místě, kde tající voda stéká do jedné ze dvou zemí. Tající ledovec však způsobil, že se jeho poloha posunula. Slavné italské horské útočiště Rifugio Guide del Cervino se tak nově nachází ve Švýcarsku.

Vážná hrozba pro celou Evropu

V Alpách jen během minulého století zmizelo celkem kolem tří set lidí – a většina z nich je podle předpokladů po smrti. Mráz a ledovec ale dokáže téměř vše, co se mu postaví do cesty, velmi dobře uchovávat.

„Led z ledovců uchovává prakticky vše, co se tam před roky a desetiletími dostalo,“ vysvětlil před rokem pro Newsweek glaciolog Daniel Farinotti ze Spolkové vysoké technické školy v Curychu (ETH Zürich). „Od zbytků rostlin a (ostatků) zvířat přes vybavení a odpadky po horolezcích až po celá (lidská) těla.“ To znamená, že předměty a ostatky, které led po mnoha letech odkryje, mohou být ve velmi dobrém stavu.

Vědec ale také upozornil na problematické aspekty fenoménu tání, které připsal klimatickým změnám. „Během poslední dekády ztrácejí švýcarské ledovce asi 2 % objemu ledu za rok. Studie v různých měřítkách, zejména pak v tom globálním, ukazují, že tání a úbytek ledovců se v posledních desetiletích celosvětově zrychlují,“ řekl s tím, že spojitost se změnou klimatu, která je hnací silou tání, je „dobře prokázaná a robustní“.

Přečtěte si také

Globální oteplení, nebo hněv andských bohů? V Peru už roztála polovina vysokohorských ledovců

Pokud bude tání pokračovat současným tempem, je možné, že Alpy o své ledovce zcela přijdou. Podle Farinottiho však i optimistické scénáře – tedy varianty, kdy by se podařilo zavést opatření, která by klimatické změny dokázala zmírnit – naznačují, že koncem tohoto století bude ztráta objemu alpských ledovců (vůči dnešnímu stavu) minimálně padesátiprocentní.

Researchers at ETH Zurich and @WSL_research have for the first time reconstructed the extent of Switzerland’s glacier ice loss in the 20th century. @swisstopo @VAW_glaciology @SLFDavos https://t.co/F5m7aRkVkn pic.twitter.com/QlRcrJuWUa

— ETH Zurich (@ETH_en) August 22, 2022

Před rokem ale švýcarské experty na ledovce rozsah úbytku alpských ledových masivů šokoval. Zjistili totiž, že se od roku 1931 zmenšily o celou polovinu – což je mnohem rychlejší tání, než předpovídali. Navíc byl letošní červen pro Švýcarsko jedním z nejteplejších i nejsušších v dějinách měření. V srpnu a září tak proběhnou nová aktuálnější měření, která by mohla přinést ještě více alarmující zjištění.

Dopad mizejícího ledu je mnohem vážnější, než jsou diplomatické půtky o čtvereční metry na hranici nebo objevené lidské ostatky pohřešovaných milovníků velehor – alpské ledovce jsou pro evropské životní prostředí klíčové.

V zimě nashromážděný sníh následně během roku plní evropské řeky jako Rýn a Dunaj, voda z nich pak zavlažuje úrodu, chladí jaderné elektrárny i samotné řeky. Letos i loni byla hladina Rýna chvílemi příliš nízká na to, aby mohla uvézt nákladní lodě z Nizozemska na jih Německa. Oteplování řek má rovněž vliv na život ryb, které v teplé vodě hynou, a dalších živočichů.

Stovky ztracených horolezců na Everestu

Tání ledovců a odkrývání ostatků nebo předmětů v tisícimetrových výšinách, kde jsou podmínky téměř neslučitelné se životem, se samozřejmě netýkají jen nejvyššího pohoří Evropy, ale i nejvyššího pohoří světa, Himálaje.

Tam provozovatele horských expedic přibývající ostatky v tajících ledových masách znepokojují. V současnosti se ví o téměř třech stovkách lidí, kteří na cestě na nejvyšší bod planety Mount Everest zahynuli – to je tedy podobný počet jako v Alpách. Celkem vrcholu úspěšně dosáhlo téměř pět tisíc horolezců, ale dvě třetiny z těch, kteří neměli takové štěstí, pohřbil sníh a led a až dodnes jejich ostatky často nebyly nalezeny. Se zvyšující se teplotou planety je teď i tyto velehory začínají častěji vydávat.

Přečtěte si také

Horolezec: Na Everestu je zácpa už 20 let. Troufne si kdokoliv, někteří si neumí ani nasadit mačky

„Kvůli globálnímu oteplování rychle tají ledové příkrovy a ledovce, takže těla, která byla celá léta pohřbena, se teď objevují,“ potvrdil už v roce 2019 někdejší prezident Nepálské horolezecké asociace Ang Cchering Šerpa. „Těla některých horolezců, kteří zemřeli v nedávných letech, jsme snesli dolů, ale ta starší se objevují až v současnosti.“

„Jen já sám jsem v nedávných letech z různých míst Mount Everestu snesl asi deset těl a evidentně se jich teď objevuje více a více,“ souhlasil nepálský vládní úředník, který dříve působil jako pomocník horolezců zdolávajících nejvyšší horu světa.

Přečtěte si také

Tak přímý kontakt se smrtí jsem na jiných horách nezažila, říká zubařka z Přeštic, která vylezla na Everest

V roce 2017 se nad základním táborem u Everestu objevila ruka zahynulého horala. Tělo pak vyprostili profesionální horolezci z komunity Šerpů. Ve stejném roce se z ledu vynořilo další tělo, tentokrát z ledovce Khumbu. Právě tam se podle horolezců v posledních letech objevuje nejvíce lidských ostatků.

Dalším místem, kde jsou v posledních letech ostatky zahynulých horolezců objevovány, je tábor číslo 4 zvaný Jižní sedlo v nadmořské výšce přes 7900 metrů – jeho povrch je totiž relativně rovný.

Rychlé tání ledovců a jejich ztenčování v oblasti nejvyšší hory planety, ale obecně v téměř celém pohoří Himálaje, potvrzují i nedávné studie. V některých případech ale odhaluje pohřešovaná těla pohyb ledovce Khumbu.

Většina horolezců, kteří se za pokořením nejvyšší hory vydávají, je na extrémní podmínky připravena. Už britský horolezec George Mallory, který v roce 1924 poblíž vrcholu Everestu zahynul, prohlásil, že „sázka, v níž (horolezec) riskuje prohru, je velká: je to otázka života a smrti. (…) Ale čím obtížnější cesta je a čím četnější jsou nebezpečí, tím větší je vítězství.“ On sám však tehdy – jelikož byl mezi vůbec prvními lidmi, kteří se na vrchol Himálaje vydali – nezažíval to, co horolezci dnešní: některé ostatky zahynulých horolezců v extrémních horských podmínkách slouží jako orientační body.

Asi nejznámějším jsou takzvané Zelené boty nedaleko vrcholu Everestu, jež měl na nohou horolezec, který zahynul pod převislou skálou. Jeho nohy s nápadně barevnými botami zasahovaly do cesty na vrchol, a tak je každý horolezec musel překročit. Mnoho horalů poblíž jeho těla dokonce sbíralo síly.

V současnosti se spekuluje, zda toto tělo úřady přemístily, alespoň na nějaké klidnější místo. Nepálské instituce to ale nepotvrdily.

Vyprošťování ostatků z nejvyššího pohoří světa z vysoko položených kempů je obtížnější než z Alp a také dražší – podle expertů stojí asi mezi 40 000 až 80 000 dolarů. Další obtíží jsou osobní důvody – přání samotných horolezců i jejich rodin. Někteří milovníci hor si totiž přejí v případě toho nejhoršího scénáře v horách zůstat navždy.

Klimatické změny nakonec neodhalují lidské ostatky jen ve vysokých horách. Vloni velké sucho – přesněji s ním spojený sesuv břehů – odhalilo v přehradní nádrži Mead na hranicích amerických států Nevada a Arizona ostatky amerického vojáka, který před téměř dvaceti lety zahynul při záchraně manželčina života.