„Neskákejte mi do řeči, nebo na vás promluví ruské Grady“. Kreml nechce jednat, ale diktovat
Komentář Michaela Romancova: Pod vedením Sergeje Lavrova se ruská diplomacie změnila v propagandistický nástroj. Místo toho, aby diplomaté zdvořile naslouchali, komunikovali a analyzovali, plní zadané bojové úkoly.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Diplomacie by měla být hlavním nástrojem zahraniční politiky. Jejím prostřednictvím se navazují vztahy a udržují spojenectví. Diplomaté vytvářejí pro své domovské ústředí analýzy politické a ekonomické situace zemí, ve kterých působí, a zároveň prezentují a hájí zájmy své vlastní země. Často přitom jde o práci velmi delikátní. Dodnes to bývá ilustrováno výrokem Henryho Woottona: „Diplomat je čestný člověk vyslaný do zahraničí, aby tam lhal ve prospěch své země.“
Nejrozsáhlejší sítí diplomatických kontaktů disponují země, které ve světě hrají důležitou roli. Dnes má nejvíce diplomatických postů v zahraničí (velvyslanectví, konzuláty, stálé mise či jiný typ diplomatického zastoupení) Čína (275) následovaná USA (267) a Francií (264). Rusko je na šestém místě s 243 pozicemi.
Po druhé světové válce se všichni členové mezinárodního společenství oficiálně zavázali k rozvoji přátelských vztahů mezi státy, k udržování míru a bezpečnosti. Praxe mezinárodních vztahů se však od deklarovaného ideálu liší. Jedním z důvodů je, že se diplomacie čas od času stane příliš závislou na politice, respektive dostane se pod vliv těch, kteří jsou momentálně u moci.
Na první pohled to sice vypadá zvláštně – diplomacie přece je, jak ostatně stojí výše, nástrojem zahraniční politiky států –, ale je třeba si uvědomit, že každá politika se čas od času může zvrhnout do extrému. Lehce se pak může stát, že přestane být užitečným nástrojem a stane se jen služkou, či dokonce zástěrkou pro maskování (ne)žádoucích úmyslů.
V klasickém díle „Jistě, pane premiére“ v kapitole „Vítězství demokracie“ stojí: „Základní pravidlo při řešení mezinárodních problémů zní, že je příliš nebezpečné nechat politiky fušovat do diplomacie. Diplomacie usiluje o přežití do dalšího století – politika usiluje o přežití do pátečního odpoledne… Jako všichni obyvatelé čísla 10 chce premiér zaujmout důstojné místo na světové scéně. Jenže lidem na jevišti se říká herci. Od těch se vyžaduje jen to, aby vypadali věrohodně, zůstávali střízliví a odříkali ve správném pořadí věty, které se od nich chtějí. Ti, kteří chtějí říkat svůj vlastní text, většinou dlouho nevydrží… Premiér si musí uvědomit, že pokud jde o zahraniční záležitosti, musí se jeho funkce omezit na roli hostitelskou a ceremoniální…“
Nanejvýš ilustrativním příkladem země, kde diplomacie ztratila jakýkoliv vliv na politiku a stala se její služkou, je současné Rusko. V obsáhlém materiálu „Jsme Rusové a nemůžeme se mýlit. Jak diplomaté ztratili vliv na Putina a nezastavili válku“ to demonstrovali novináři Sergej Gorjaško, Jelizaveta Foght a Sofie Samochina z BBC News Russian (dříve známé jako BBC Russian Service). Jejich materiál je pro nás zajímavý minimálně ze dvou důvodů. Zaprvé se ptali insiderů. Zadruhé
Dobří přátelé vám sdílejí kvalitní informace
Petr H vám daruje následující článek Deníku N, který je jinak za platební bránou. Přečtete si ho zdarma jen po zadání vašeho e-mailu, který slouží jako ochrana před šířením našeho obsahu bez kontroly. Váš e-mail bude použit pouze pro odemčení článku a nabídku zvýhodněného předplatného. Pokud ji ani po měsíci nevyužijete, smažeme ho z databáze. Možnost odemykat placené články Deníku N mají všichni členové Klubu N.
Můžete také .
