Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Sto let vztahů s Čínou: Od promrzlého vagonu po spektakulární ságu CEFC a pivo se Zemanem

"Ověřili jsme si, že československé vojsko jedná po dohodě se Spojenci. Dělíc se s ním o radost i hoře a majíc stejné zájmy..." Deklarace o vyvedení vojska z Vladivostoku. Foto: Archiv Ministerstva zahraničních věcí ČR
„Ověřili jsme si, že československé vojsko jedná po dohodě se Spojenci. Dělíc se s ním o radost i hoře a majíc stejné zájmy…“ Deklarace o vyvedení vojska z Vladivostoku. Foto: Archiv Ministerstva zahraničních věcí ČR

Ve stínu 28. října 1918 se skrývá ještě jedno stoleté výročí spojené se vznikem Československa. Nepříliš známé, a o to pozoruhodnější. Před 100 lety Peking poprvé použil slovo „československý“ – dokonce dva měsíce předtím, než republika vůbec vznikla. První století česko-čínských vztahů rozepsali naši legionáři. Kdo začne psát to druhé?

Dějství první: Tenkrát na Východě

V Charbinu je zima neúprosná: přichází kvapně, sevře ulice i domy a dlouhé měsíce vládne. Největší sílu má v lednu, kdy své severočínské panství zahalí třicetistupňovými mrazy, ale že by snad pak dala městu vydechnout? Co vás nemá! Je 13. února 1919 a venkovní vzduch štípe do každičkého kousku odhalené kůže. A na charbinském nádraží, té třeskuté zimě napospas, stojí železniční vagon: vítejte v sídle prvního československého zástupce na území Číny. Vidíte? Zrovna sepisuje první zprávu o své činnosti.

Po hrubém papíru skřípe obyčejná tužka: „Moje úřadování zde je spojeno s velkými obtížemi. Ústava čínská nedovoluje přítomnost představitele cizího státu na čínském teritoriu, pokud není smlouva… Já mám listiny vystavené ministrem vojenství, a nikoli zahraničí… Bojím se, že ty moje listiny mají ránu.“ Tužku drží Miloš Hess, a ačkoli drží také titul JUDr., víc teď váží hodnost podplukovníka, již zastává v řadách československých legií na Sibiři.

Velká válka už skončila, ale zde, daleko na východě u transsibiřské magistrály, Čechoslováci v zájmu Spojenců stále krvácejí. Je to jen půl roku, co Masarykův telegram vyslal tisíce našich legionářů z Vladivostoku „Na západ! Zpět na Volhu!“ a kdy vláda Čínské republiky schválila jejich průjezd Čínou. Sama sice ovládala sotva Peking s okolím, vycítila však šanci k sebepotvrzení a vydala edikt ošperkovaný všemi náležitostmi.

Deklarace o vyvedení vojska z Vladivostoku z 24. srpna 1918 je historicky prvním dokumentem, v němž čínská vláda užila výrazu „československý“. A pokládá se za zárodek vzájemných vztahů, přestože nepřesný překlad přiměl naši mladičkou vládu k mylné víře, že ji Peking oficiálně uznal (ve skutečnosti si musela počkat až do června 1919).

Nebyl to jediný omyl, jehož se Praha směrem k Číně dopustila. Přešlapy vlády pramenily z fatální neznalosti čínského prostředí a neschopnosti vidět se čínskýma očima. Příkladem mohou být úlitby Japonsku na úkor Číny. Z hlediska Benešova ministerstva zahraničí logická cesta: Čína v této optice vystupovala jako slibný trh, ale zaostalá a neperspektivní země, která nemá proti modernímu Japonsku šanci. Pohledem Číňanů šlo naopak o projev neúcty, a když Československo v listopadu 1920 zrušilo svá tři zastoupení v Číně (Charbin, Peking, Šanghaj), aby je brzy nato zase obnovilo, leč podřídilo vyslanectví v Tokiu, ztratila Praha v očích Číny tvář.

Diplomatické karamboly bohužel odnášeli hlavně ti, kdo se o počátky československo-čínských vztahů zasloužili nejvíc. Řeč je o legionářích, neboť právě oni byli, díky své přítomnosti na Východočínské železnici a původně z pověření ministerstva vojenství, prvními československými činiteli v Číně. Zvláštní místo mezi nimi má už zmíněný Miloš Hess, do Charbinu jmenovaný ministrem Štefánikem v lednu 1919 jako „mimořádný plnomocník vlády československé pro Rusko od Bajkalu na východ, Čínu a Japonsko“.

Hess zastupoval Československo v Číně stěží dva roky, ale za tu krátkou dobu projevil mimořádnou prozíravost a vhled do tamní reality. Obojí by mu Praha mohla závidět. Viz japonská otázka: „Stále prohlašují, že nám jdou na pomoc, a zatím všemožně zdržují,“ líčí Hess chování Japonců k našim legionářům a zdůrazňuje „bezohlednou politiku vojenské kliky“. Souzní s ním vyslanec v Tokiu, když Prahu zpravuje o vyvražďování Korejců japonskými vojáky a varuje: „Pozor, Japonsko kráčí ve šlépějích německého militarismu.“

Japonsko do Mandžuska vtrhlo po zinscenovaném železničním výbuchu v září 1931; do února 1932 okupovalo celé Mandžusko a fakticky ho odtrhlo od Číny. O měsíc později na jeho území vytvořilo loutkový stát Mandžukuo (červeně). Mapa znázorňuje sféru japonského vlivu v roce 1938. Foto: Emok, Wikimedia CC BY-SA 3.0

Praha varování oslyšela. Teprve v prosinci 1932 Edvard Beneš před Společností národů hlasitě odsoudil japonskou okupaci

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

100 let Československa - speciální vydání Deníku N

Čína

Historie

Česko, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější