Teenageři nechtějí být nejlepší kamarádi rodičů, říká psycholožka
Psycholožka Hana Šándorová přiznává, že komunikace s teenagery může být náročná a ne vždy musí dopadnout dobře. Myslí si ovšem, že rodiče jsou ti, kteří by ji měli ustát. „Pokud rodiče řeknou dítěti něco nepříjemného, je to násobně horší, než když dítě řekne něco jim, například že je nesnáší nebo něco podobného,“ říká.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
V rozhovoru se mimo jiné dočtete:
- zda je pravda, že teenageři odporují za každou cenu;
- proč není vhodné dospívajícím lidem vracet údery;
- co dělat, jsou-li teenageři v komunikaci vulgární;
- proč teenageři nesnáší pokrytectví;
- zda je škola učí komunikační dovednosti.
Proč nerozumíme tomu, co nám říkají naši teenageři, a proč oni nerozumí tomu, co jim říkáme my?
Nevím, jestli je to přesně o tom, kdo komu nerozumí. Spíš je to tak, že to, co nám říkají dospívající, nás často irituje a spouští v nás hněv a jistě to platí i opačně. Často dochází k tomu, že jedna strana čte úplně jinak to, co jí ta druhá říká.
Což souvisí s věkem – dítě přechází od bezmezného obdivu k rodičům k oddělování se od nich a tehdy i kritičtěji reaguje na to, co rodič říká, nesouhlasí s ním.
Jako máma dospívající dcery nebo ještě častěji v praxi s klienty pozoruji, že rodiče očekávají, že dítě bude odpovídat, komunikovat jako dosud, a změnou jsou překvapeni.
Velká výzva tohoto období je tuhle změnu jako rodič ustát a zvládnout.
Hana Šándorová je psycholožka, která momentálně působí jako manažerka pro systémy a procesy duševního zdraví v institutu Agora21 a jako koterapeutka psychoterapeutické výcvikové skupiny SLEA. V minulosti pracovala jako školní psycholožka na Bilingivním gymnáziu CS Lewise.
Z čeho pramení potřeba teenagerů nesouhlasit prakticky se vším?
Přemýšlím, jestli je to opravdu takhle. Zda to není jen naše
