Připadají si jako přeplněná pračka. Jak se v rušném, hlučném světě žije vysoce citlivým lidem?
„Citliví jsme do jisté míry všichni – všichni někdy pláčeme, zažíváme radost, smutek a štěstí, cítíme se přetížení nebo vyčerpaní. Vysoce senzitivní lidé se ale takto cítí snáze a rychleji než ostatní,“ říká v rozhovoru Jenn Granneman, novinářka a spoluautorka knihy o vysoce citlivých lidech. „Pokud někdo řekne, že ho lístek na tričku škrábe tak, že z toho málem zešílí, věřte mu. Nesnaží se být zajímavý,“ vysvětluje.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Že svět možná vnímá jinak než ostatní, začalo být zřejmé, už když byla Jenn Granneman miminko. Dupačky jí překážely tak moc, že z nich její matka musela prostor na chodidla odstřihnout.
Situace, ve kterých na vjemy kolem sebe reagovala jinak než ostatní, později v životě zažívala nesčetněkrát. A dnes už vlastním reakcím Granneman rozumí o něco lépe – patří mezi vysoce citlivé lidi, kteří smyslové vjemy, emoce či umění doopravdy vnímají jinak než ostatní. Dnes se tématu vysoké senzitivity sama věnuje, napsala o ní knihu a snaží se o to, aby se pohled veřejnosti na citlivost – vysokou, ale i tu „běžnou“ – proměnil.
„Speciálně v západní kultuře máme dlouhou historii jakéhosi vzpírání, překonávání jakékoliv výzvy, předstírání, že nás nic nebolí. V některých situacích to samozřejmě může být velmi užitečná strategie. Ale nemyslím si, že je jediná, kterou bychom měli v životě používat,“ říká Granneman.
V rozhovoru se mimo jiné dočtete:
- Kde leží hranice mezi „běžnou“ a „vysokou“ citlivostí?
- Jaké druhy vysoké citlivosti existují?
- Proč je podle Granneman mylné dávat rovnítko mezi citlivost a slabost?
- Co mohou průměrně senzitivní lidé dělat proto, aby se ti vysoce senzitivní ve světě cítili příjemněji?
- A co by řekla těm, kteří tvrdí, že dnešní důraz na citlivost je ve skutečnosti důkazem, že lidé již nejsou ochotni snášet jakýkoli diskomfort?
Je pátek, blíží se konec léta, ve vašem časovém pásmu je dopoledne a právě začíná náš rozhovor o vysoce senzitivních lidech, který jsme si naplánovaly před pár týdny. Jak se za těchto okolností vy sama jako vysoce citlivý člověk cítíte?
Cítím mnoho různých emocí, a některé jsou mezi sebou dokonce v konfliktu. Jsem nadšená, že dnes budeme mluvit o mé práci, která mě velmi baví. Zároveň se ale děje spousta věcí na pozadí mého života – můj dvouletý syn je nemocný a samozřejmě jsou zde i další věci, které život přináší.
Co se týče smyslových vjemů, nacházím se teď doma, na tichém, klidném místě. Můj domov je takový, protože jsem ho schválně dekorovala tak, aby mi pomáhal – když kolem sebe vidím nepořádek, okamžitě pociťuji stres. V tomto ohledu se tedy cítím dobře.
Pojďme si tedy hned na začátek vysvětlit pojmy. Co přesně znamená termín „vysoce senzitivní člověk“?
Nad senzitivitou můžeme uvažovat jako nad spektrem, existují lidé, které bychom označili za málo, potom za průměrně a nakonec za vysoce senzitivní. Citlivý je samozřejmě do jisté míry úplně každý.
Vysoce citlivý člověk je ovšem někdo, jehož tělo a mysl reagují na okolní svět silněji. Pokud jste vysoce citliví, intenzivněji budete reagovat na zlomené srdce, bolest, ztrátu, ale také na krásu, nové myšlenky, radost. Ze svého prostředí toho zkrátka přijímáte více – a následně s podněty víc pracujete.
Kde přesně tedy leží hranice mezi průměrnou a vysokou senzitivitou? Dokážeme ji někde narýsovat?
Jako vysoce citlivý člověk neodejdete od doktora s diagnózou, nejde o nemoc. Když s tímto pojmem výzkumníci v devadesátých letech přišli, vyvinuli ale poměrně spolehlivý test, který dokáže určit, zda je někdo vysoce, průměrně, nebo méně citlivý – čím více položek zaškrtnete, tím vyšší je pravděpodobnost, že jste vysoce senzitivní.
Pravda je, že
