Souboj demokracie s globalizací má hluboké kořeny
Dodnes se v příručkách o globalizaci dočteme, že jde o přirozený, samovolný proces, který je víceméně nevyhnutelný. Ekonomická teorie ve věci mezinárodní dělby práce a fungování trhu nás v tomto názoru nepochybně utvrdí a historie si ještě přisadí rozličnými příklady neúspěšných, někdy tragických či komických snah o hospodářskou soběstačnost. Takže by se mohlo zdát, že je jasné, kde je pravda. Dějiny však takto jednoduše černobílé nejsou.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Renomovaná americká historička Tara Zahra letos vydala zajímavou knihu věnující se meziválečnému odporu proti globalizaci, nazvanou příznačně Proti světu (Against the World). V centru její pozornosti jsou vazby mezi tehdejšími anti-globalistickými tendencemi a masovou politikou. Volba období jistě nebyla náhodná. Právě meziválečné roky se vyznačují masovým odporem k důsledkům globalizace, který nakonec vyústil v politické snahy dosavadní vývoj z doby před rokem 1914 zbrzdit, či dokonce ekonomické procesy zcela přeorientovat.
Tara Zahra, působící na University of Chicago, je v českém vědeckém prostředí dobře známá. Běžnému čtenáři ale její jméno nejspíš nic neřekne, protože dosud žádná z jejích knih nebyla přeložena do češtiny. Je to paradoxní, protože je mimo jiné specialistkou právě na české moderní dějiny. Debutovala v roce 2008 monografií nazvanou Unesené duše (Kidnapped Souls), která pojednávala o česko-německých bojích o to, aby žádná dětská dušička nebyla ztracena pro ten či onen národní kolektiv. Přestože paušálně považujeme nacionální souboje Čechů a Němců za negativní a neproduktivní, Zahra mimo jiné ukázala, že měly i své pozitivní důsledky. Například vysoká gramotnost v českých zemích a jedna z nejhustších sítí základních škol byly důsledkem právě těchto nacionalistických bojů, stejně jako na tehdejší evropské poměry relativně rozvinutá síť institucí péče o děti a mládež vyrůstající zdola, z aktivizace občanské společnosti.
Obdobný přístup můžeme zaznamenat i v její nejnovější knize. Není psána jako příběh sváru postupující globalizace (a tedy přirozeného vývoje) a anti-globalizace (jako čehosi negativního). Naopak ukazuje, kterak je globalizace těmito reakcemi ovlivňována a jak se její podoby nevyhnutelně přizpůsobují dobovým politickým tlakům.
Studium meziválečného období pro nás může být v tomto směru inspirativní. Podobá se našim časům možná více, než by nám bylo příjemné. Doba před rokem 1914 měla
