Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Měla zachránit Afriku, Velká zelená zeď ale míří k fiasku. „Afričany nezajímá, řeší vlastní přežití,“ říká vědec

Patrick Van Damme: „Musíte to prostě zkusit, nic jiného nezbývá.“ Foto: archiv Patricka Van Damma
Patrick Van Damme: „Musíte to prostě zkusit, nic jiného nezbývá.“ Foto: archiv Patricka Van Damma

Když v roce 2007 zahájila Africká unie megalomanský projekt, aby zastavila rozpínání saharské pouště, celý svět viděl v sedm tisíc kilometrů dlouhé a patnáct kilometrů široké hradbě stromů naději na záchranu. S odstupem let vypadá všechno jinak. Projekt, který měl obnovit sto milionů hektarů půdy, brzdí špatná organizace, válečné konflikty, ale i mentalita obyvatel.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

V oblasti Sahelu, travnatém území mezi pouští a tropickými lesy, působí mnohé iniciativy, mezi nimi i Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) se svým projektem Action Against Desertification. Program realizovaný mezi lety 2014–2020 zhodnotil tým expertů pod vedením profesora tropického zemědělství a etnobotaniky Patricka Van Damma ve dvou evaluacích.

Desertifikace, jak se proces degradace půdy a rozpínání pouště nazývá, ohrožuje Afriku již dekády. Podle Van Damma problémy spočívají v počtu lidí a nešetrném zacházení s přírodou, které z toho vyplývá.

Patrick Van Damme, který je od roku 2021 děkanem Fakulty tropického zemědělství na České zemědělské univerzitě, Afriku pravidelně navštěvuje více než 40 let. V rozhovoru objasňuje důvody neúspěchů ze strany koordinace FAO i dalších iniciativ. „Se zvoleným přístupem byla Velká zelená zeď odsouzena k neúspěchu už od počátku,“ tvrdí.

Na co se v rozhovoru ptáme:

  • Proč se šance na úspěšnou výsadbu Velké zelené zdi blíží nule?
  • Jaké chyby udělalo FAO při koordinaci svých aktivit?
  • Co na neúspěchy říkají donátoři?
  • Jak přesvědčit obyvatele Afriky o důležitosti výsadby stromů?
  • Jak zastavit desertifikaci?
  • Jakým způsobem do dění v Africe zasahuje Čína svou politikou?
  • Je Afrika ztracena?

Před naším rozhovorem jste se zmínil o své nedávné cestě do Izraele, kde jste na téma Velké zelené zdi také narazil, byť mimo Afriku. V jaké to bylo souvislosti?

Naše fakulta má memorandum o spolupráci s Ben Gurionovou univerzitou v Negevu na jihu Izraele. Jednak jsme diskutovali o výsledcích předchozí spolupráce, kdy jsem sbíral divoké druhy pistácií pro další výzkum, a jednak v Izraeli pracují s opomíjenými a málo využívanými plodinami. V podstatě se jedná o rostliny, které mají zajímavé vlastnosti, ale nikdo se jimi zatím příliš nezabývá odborně. Třeba tohle proso, latinsky Panicum sumatrense, které mám tady v kanceláři na okně, v Indii pěstuje velmi chudé obyvatelstvo. Ačkoliv na něm závisí obživa milionů lidí, příliš se nešlechtí ani vědecky nezkoumá.

Tuším, kam tím míříte. Předpokládám, že tyto rostliny mohou mít i potenciál revitalizovat erodovanou půdu, že?

Ano, poznal jsem tyto druhy lépe, protože jsem hodnotil jeden z projektů od Bioversity International, což je jedno z největších světových center zemědělského výzkumu takzvaného hodnotového řetězce. Snaží se zlepšit systém produkce a využití neznámých či méně známých druhů, jako je právě tohle proso. S trochou práce na výzkumu můžete skutečně zvýšit produkci plodiny, počet lidí vydělávajících peníze, kvalitu stravy, zmenšit závislost obyvatel na trhu a tím i často využít chudou erodovanou půdu.

Nejprve však bude potřeba začít od půdy. Takzvaná Velká zelená zeď má zastavit proces desertifikace, kdy dochází k degradaci půdy a rozšiřování pouští. V Africe, kde se to děje už po desítky let, je nutné obnovit kolem sta milionů hektarů. Čím je desertifikace v afrických podmínkách způsobena?

Problémy začínají od počtu lidí. V Africe je jich příliš mnoho. Například do Nigérie jsem poprvé zavítal v roce 1979. V té době tam žilo kolem 60 milionů lidí, dnes je to přes 200 milionů. Každý z nich potřebuje jíst a připravit si jídlo, a tak kácejí stromy. A pak už to jde rychle, protože když vykácíte stromy, vznikne holá půda, kterou sežehne horké slunce.

Dneska máme venku vcelku příjemných 23 stupňů ve stínu, ale africké slunce, to je jiná kategorie. V Senegalu jsem žil v místech s průměrnou teplotou 45 stupňů ve stínu, a když jsem teploměr položil na holou zem na slunci, teplota se vyšplhala na 70 stupňů. V takových nehostinných podmínkách se nedá nic pěstovat. Při vzniku desertifikace jde tedy o zvýšený tlak na životní prostředí a je obtížné vrátit se do původní situace.

Velká zelená utopie

O projektu Velké zelené zdi se začalo poprvé mluvit v roce 2005, v roce 2007 projekt odstartoval. S odstupem času ale vidíme, že není úspěšný, hotový je asi ze čtyř procent, a pochybnosti se vznášejí i nad tím, kolik zasazených stromů přežilo. Jako vedoucí dalších expertů jste vydal dvě rozsáhlé evaluace v rámci programu Action Against Desertification. Co se stalo? Podcenil se třeba výzkum plodin vhodných k výsadbě?

To ne, naopak technická stránka projektu mi docela vyhovovala. Problémem byl lidský faktor.

To zní diplomaticky. Co tím myslíte?

Pro udržitelný a kontinuální úspěch do budoucna je klíčové

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Zemědělství

Svět, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější