Deník N

Popsal příběhy tří zrádců z doby protektorátu. Člověk se nerodí jako jidáš, každý v sobě máme malého Čurdu, říká

„Temná stránka je ale v každé společnosti, nejen v české. Lidi, kteří budou sloužit za každého režimu a půjdou do toho přes mrtvoly," říká o své knize Miloš Doležal. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
„Temná stránka je ale v každé společnosti, nejen v české. Lidi, kteří budou sloužit za každého režimu a půjdou do toho přes mrtvoly,“ říká o své knize Miloš Doležal. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

V jeho knize Čurda z Hlíny nevystupují hrdinové, ale ti druzí. Češi, kteří během protektorátu zradili, přidali se na stranu okupantů a zapříčinili utrpení stovek lidí. Miloš Doležal popisuje příběhy konfidenta gestapa Bohuslava Bušty, Oskara Felkla, který se podílel na vypálení Lidic, a Karla Čurdy, jenž vyzradil Němcům jména parašutistů, kteří zabili Reinharda Heydricha. V těchto příbězích hledá poučení pro současnost.

Příběh československých parašutistů za protektorátu zná většina Čechů a je až pohádkově jasný. Na jedné straně hrdinský Josef Gabčík, Jan Kubiš a další, kteří v boji za vlast položili život. Na druhé straně jejich zrádný kolega Karel Čurda, jenž se spolčil s nacisty a všechny je udal. Je ten příběh opravdu takhle jednoduchý?

Myslím, že právě není. Ten příběh se mě vždy dotýkal tím, že nebyl tak jednoznačný. Mám to spojené s dětstvím, kdy jsem poprvé viděl film Atentát Jiřího Sequense. Film má ideologický komunistický nátěr a některé věci jsou posunuté. Nicméně díky atmosféře a tomu, že je to filmované na autentických lokacích a herci hrají fantasticky, mě ten film od dětství strhával.

Strašně zajímavým způsobem je tam zahrána postava Karla Čurdy, kterého hraje Josef Vinklář. Má tam takovou zvláštní sinavou tvář, pobledlou, do sebe zhroucenou, to mě vždy nějakým způsobem rozrušovalo.

V 90. letech jsem se v Českém rozhlase věnoval dokumentům a měl možnost se seznámit s řadou důležitých pamětníků, přeživších odbojářů a československých parašutistů a trošku nahlédnout blíže do dobové atmosféry a té problematiky. Najednou jsem začal vnímat, že situace je daleko složitější než jen takhle černobílá.

Karel Čurda

Československý parašutista, který absolvoval výcvik v Anglii, byl v rámci paraskupiny Out Distance vysazen na území protektorátu a plnil zde tajné úkoly. Útoku na Reinharda Heydricha se neúčastnil, měl ale informace o tom, kdo za střelbou stál. Ty předal výměnou za bezpečnost sebe a své rodiny Němcům, kteří ho odměnili také finančně. Několik let žil v protektorátu jako Karl Jerhot a pomáhal gestapu. Po válce byl za svou činnost odsouzen k trestu smrti a oběšen. V době popravy mu bylo 35 let.

V čem spočívá složitost Čurdova příběhu?

V tom, že člověk se nerodí jako jidáš, jako zrádce. Nicméně každý z nás má v sobě malého Čurdu. Nejsme lepší nebo horší. Vůbec si netroufám být soudcem nad životem Karla Čurdy. Nemoralizuji a nesoudím ho. Jenom vedle sebe pokládám některé obrazy z jeho života, které jsem našel.

Čurda byl československý voják, který se dobrovolně přihlásil k plnění speciálních úkolů. Hodnocení jeho výcviku ve Velké Británii je vynikající, je to vynikající voják, odpovědný. Není to nějaký člověk selhávající od začátku. Také proto byl pro speciální úkoly vybrán.

Pak jsou v něm další vrstvy. Jaký je to člověk, jaký má charakter, a hlavně jak se, když se ocitne v mezní situaci, kdy jde o život, jak se v té chvíli zachová. To jsou otázky, které jsem si pokládal, a snažil jsem se aspoň částečně porozumět, jaké to je, když člověk selže. S vědomím, že nikdo nejsme stroj, nejsme dokonalí a nevíme, jak bychom se zachovali.

V Čurdově příběhu popisujete poměrně přesně, kdy a jak se rozhodl vyzradit gestapu své kolegy parašutisty. Co není bez možnosti promluvit si se samotným Čurdou jasné, je, proč se tak rozhodl. Dokázal jste si tuto otázku zodpovědět alespoň vy sám pro sebe?

Je to série rozhodnutí, kde šlo o každé jedno ano či ne.

Historie

V tomto okamžiku nejčtenější