Lékaři předepisují návykový Neurol i bez vyšetření. Problémy s léky na uklidnění má v Česku milion lidí
Až patnáct procent Čechů nemá pod kontrolou užívání léků proti úzkosti a hrozí jim závislost. Pro řadu lidí jsou ale tyto medikamenty záchranou, protože jim pomáhají zvládat nenadálé krize ve svém životě. V jakých situacích je dobré tuto „ďáblovu krabičku“ otevřít a kdy raději hledat jinou cestu?
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Na adiktologické klinice pražské Všeobecné fakultní nemocnice se léčí i lidé, kteří berou až sto tablet Neurolu denně. Taková dávka léku proti úzkosti by běžného člověka zabila, pro někoho je ale potřeba k tomu, aby vůbec vstal z postele.
„Někteří naši pacienti berou extrémní množství těchto léků. Jejich organismus si postupně zvykl na větší a větší dávky, které pak už pro ně nemají původní tlumicí efekt, ale umožňují jim, aby nějak fungovali,“ říká primář kliniky Petr Popov.
Mezi závislými na těchto lécích výrazně převládají ženy.
„Ženy považují prášky předepsané lékařem za méně nebezpečné než nelegální drogy. Nepůsobí tak dramaticky, když mají v kabelce plato s léky, než kdyby v ní měly láhev alkoholu nebo sáček s drogou,“ podotýká primář.
V Česku každý rok zemře kvůli předávkování psychoaktivními léky přibližně 40 lidí. Nejčastěji jde právě o benzodiazepiny, tedy léky na zklidnění, které jsou nejrizikovější, protože je užívá nejvíce pacientů.
Spotřeba těchto léků je vysoká. Do lékáren se loni dostalo celkem 38 milionů dávek benzodiazepinů, v přepočtu na jednoho člověka vychází spotřeba na 4,3 denní dávky.
Prášky bez osobní návštěvy
Léky proti úzkosti mohou předepsat nejen psychiatři, ale také praktičtí lékaři. Někteří z nich přitom posílají recepty na tyto prášky, aniž pacienta viděli, natož ho vyšetřili.
„Minulé léto mi úplně došly síly, krátce potom, co jsem musela soudní cestou začít řešit, že mi otec přestal platit alimenty. Jednoho dne jsem se
