O Fremrovi nikdy nepadlo nic negativního. Po bitvě je každý generál, říká poradce Kysela
Prezidentský poradní panel pro výběr kandidátů na Ústavní soud se podle právníka Jana Kysely, který stojí v jeho čele, zásadní chyby při doporučení Roberta Fremra nedopustil. O pověsti ani kariéře místopředsedy Vrchního soudu v Praze podle něj nezaznělo nikdy nic negativního. „Překvapilo mě, že s tak masivním odstupem času vyhřezne téma předlistopadového působení, jako bychom se ocitali někde v roce 1991,“ říká v rozhovoru s Deníkem N.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
V rozhovoru se také ptáme:
- Jak reagoval na Fremrovo vzdání se nominace na Ústavní soud?
- Nastala v nominačním procesu ze strany jeho panelu nějaká chyba?
- Změní se něco na fungování prezidentovy poradní skupiny?
- Proč nabídl nejdříve svoji vlastní rezignaci a následně ji podal celý poradní panel?
Pan Robert Fremr v pondělí oznámil, že se vzdává své nominace na post ústavního soudce. Jak jste na jeho slova reagoval? Co o tom soudíte?
Je to asi kombinace úlevy a určitého smutku, zklamání. Úlevy z toho, že ta rezignace je svého druhu tečkou za vyhrocenou veřejnou pozorností, která byla této konkrétní nominaci a jejím souvislostem věnována.
A smutek nebo lítost má celou řadu různých vrstev, protože se otevírá veliké téma všeho toho, co se dělo před rokem 1989. A tím pádem těžko můžete nepociťovat lítost vůči tomu, co se dělo před rokem 1989 a vůči konkrétním obětem režimu, protože řada z nich se i do těch veřejných diskuzí zapojila.
Pak je to samozřejmě lítost nad tím, byl-li pan doktor Fremr někým, kdo se v určité míře, která zatím není úplně zřejmá, na těchto nespravedlnostech podílel. A mohl bych pokračovat dalšími různými vrstvami. Je to taková kombinace pocitů.
Může podle vás tato diskuze o předlistopadovém působení soudců justici někam posunout?
Já ji považuji za trochu překvapivou, protože se mi zdálo, že se odehrála na začátku devadesátých let, kdy to bylo zcela pochopitelné, legitimní, jakýmsi způsobem i institucionalizované. Naopak že by se po celá léta odehrávala průběžně, to se mi tedy úplně nezdá.
A tím pádem mě překvapilo, že s tak masivním odstupem času vyhřezne téma předlistopadového působení, jako bychom se ocitali někde v roce 1991.
Diskuze zatížená ohromnou mírou emocí, což je pochopitelné právě u těch konkrétních obětí. Ale jde o to, kdo všechno ty oběti jsou, čí emoce to jsou. Ta diskuze zkrátka měla řadu různých rozměrů.
Je vcelku evidentní, že velká část se týká právě doby před rokem 1989 jako takové, další část se týká trestní justice, další se může týkat konkrétních kauz pana doktora Fremra. Významná část debaty se týkala
