Panelem k Ústavnímu soudu vzbudil Pavel velká očekávání. Bylo to naivní, míní odborník
Dění kolem neúspěšné nominace soudce Roberta Fremra na Ústavní soud může mít důsledky i pro prezidenta Petra Pavla. Politický analytik Lukáš Jelínek v rozhovoru pro Deník N popisuje, v čem se nyní hlavě státu může zkomplikovat situace. „V minulosti stačilo, že kandidát na různé funkce včetně soudce Ústavního soudu je expert, slušný člověk a má vysoký morální kredit. Příliš se nehledělo, jestli je spíše pravicový, levicový, konzervativec, nebo liberál. To se podle mě nyní změní,“ říká Jelínek.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Na co se v rozhovoru také ptáme:
- Co bude znamenat neúspěšný případ Fremrovy nominace na Ústavní soud na jednotlivé aktéry?
- V čem udělal prezident Petr Pavel chybu?
- Změní se vztah Senátu a Pražského hradu?
Skončilo celé dění kolem soudce Roberta Fremra, jak skončit mělo?
Z mého pohledu byly přijatelné dvě možnosti. Tedy že by se Robert Fremr ústavním soudcem stal, nebo že by sám kandidaturu vzdal. Úplně nejhorší variantou by bylo, pokud by nakonec finální rozhodnutí musel dělat prezident, protože by to mohlo vyvolat celou řadu dalších sporů.
Myslím si, že pan Fremr uvolnil prezidentu Pavlovi ruce a zbavil jej toho problému. Považuji za správné, jak to dopadlo.
Bylo vidět, že nebyl na roli ústavního soudce asi úplně připravený, protože musel počítat s tím, že se budou senátoři, historici nebo i aktivisté jeho minulostí zabývat. Očekávalo se, že se k tomu sám otevřeně postaví. Nakonec to působilo, že je zaskočen a nemohl si vzpomenout ani na to, co kdy dělal.
Myslím, že jeho interpretace vlastní minulosti mu nakonec víc zlámala vaz, než že byl jako spousta jiných mezi normalizačními soudci.
Tedy že nebyl schopen celou věc obhájit?
Skoro bych řekl, že nebyl schopen sám sobě nastavit zrcadlo. Kdyby to udělal, viděl by pětadvacetiletého Roberta Fremra, zavzpomínal a posypal si hlavu popelem, dávalo by to větší smysl než chodit a říkat, že neví nebo si nevzpomíná. Tím si zavařil sám.
Důležitou součástí celého příběhu je proces nominace. Jak vnímáte roli prezidenta a jeho poradního panelu? Protože zatím všichni navržení kandidáti prošli Senátem.
Předně si myslím, že úspěšnost kandidátů se neodvíjí od toho, jestli existuje konzultační panel. V minulosti jsme měli prezidenty, kteří navrhovali kandidáty do Ústavního soudu bez konzultačních panelů, často se radili ani nevíme s kým. Mohli se radit i s toxickými lidmi, a přesto takoví kandidáti procházeli Senátem.
Petr Pavel se v tomto stává obětí vlastní transparentnosti, protože
