Česká veřejnost je protiruská, ve vojenské podpoře ale moc pevná není, říká výzkumník
Výzkumná společnost STEM provedla v červnu šetření nálad české společnosti ohledně války na Ukrajině. Většina lidí je stále pro podporu ukrajinských uprchlíků, převažuje nicméně názor, že by měli po válce odejít. Ředitel výzkumu STEM Jaromír Mazák v rozhovoru popisuje, že důležitým faktorem pro postoj k válce bude vnímání ze strany voličů ANO. „V celém příběhu o tom, jak se česká společnost k válce postavila, bude záležet na tom, jak se budou vyvíjet postoje v této voličské skupině,“ vysvětluje.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Na co se v rozhovoru také ptáme:
- Jak je česká společnost naladěna ohledně další podpory ukrajinským uprchlíkům?
- Mění se pohled Čechů na válku jako takovou?
- Většina lidí si Česko představuje v ideálním případě jako neutrální ostrov. Proč?
- Proč může být klíčové, jak se k podpoře Ukrajiny postaví hnutí ANO?
- Jak vnímání uprchlíků ovlivňují bezprostřední kontakty Čechů s nimi?
Ve společnosti STEM jste zkoumali, jak jsou lidé naladěni vůči válce na Ukrajině i k pomoci uprchlíkům. Jaká jsou základní zjištění?
Podpora přijímání ukrajinských uprchlíků se stabilizovala mezi 55 až 60 procenty. Od našich minulých šetření jsme otázku upravovali – už se neptáme, zda bylo správné tyto lidi do Česka přijímat. Zajímá nás, jestli jim má i nadále být umožňován pobyt u nás.
Pro je aktuálně 56 procent lidí. Přitom jen necelá polovina z nich si myslí, že uprchlíci jsou pro českou společnost spíše přínosem. Velká část té podpory tak nevychází z přesvědčení, že by si lidé řekli „Fajn, přichází sem nová pracovní síla nebo někdo, kdo nám pomůže s důchodovým systémem“ a tak dále. Lidé naopak často vnímají spíše obavy z různých dopadů.
V tomto smyslu je tudíž podpora velké části populace vlastně altruistická. Ukrajince bereme jako oběť ruské agrese a máme jim pomoct, i když to pro nás může znamenat nějaké těžkosti. To je převažující názor.
Jak o tom mluvíte, tak se jeví, že různé nářky ohledně české společnosti nejsou úplně namístě.
Určitě, myslím, že vypořádání se s příchodem stovek tisíc uprchlíků je převážně pozitivní příběh o české společnosti. Ať už jde o míru pomoci, kterou jsme byli schopni a ochotni poskytnout na začátku války, nebo o trvající převážnou podporu. I když pro velkou část veřejnosti je to podpora trochu s výhradami.
Zmiňoval jsem, že pouze menšina lidí bere uprchlíky jako přínos společnosti, konkrétně jde o dvacet šest procent z celé populace. Hned čtyřicet procent ale říká, ať jim umožníme zůstat v Česku i po konci války, nastartovat nový život. Je to sice menšina, ale poměrně velká. Čtu to jako poměrně velkou otevřenost české společnosti.
Mění se nějak zásadně pohled na válku samotnou? Například z pohledu lidí, kteří jsou na straně Ruska.
Postoje k válce se – podobně jako postoje k uprchlíkům – velmi rychle stabilizovaly. Zhruba patnáct procent lidí se kloní k proruskému narativu v tom smyslu, že jednoznačně odmítají vinu Ruska za válku, dalších asi dvacet procent je pochybujících. Zbývající dvě třetiny vnímají Rusko jako viníka války.
Nově jsme se ale zeptali i na to, jak by se Česká republika měla k válce postavit, když už probíhá. Lidé měli ve výzkumu na výběr ze dvou možností. První byla, že bychom měli podporovat Ukrajinu ve znovuzískání ztraceného území, i když to může prodloužit konflikt. Tuto možnost vybrala třetina lidí.
Dvě třetiny se naopak přiklonily k možnosti, že bychom měli usilovat o rychlé ukončení konfliktu, i když to může znamenat, že Rusku zůstanou některá ukrajinská území. Česká veřejnost je tedy v zásadě protiruská, zároveň ale není moc pevná ve věci vojenské podpory.
- Jaromír Mazák je ředitel výzkumu v analytickém ústavu STEM. Jako sociolog se věnuje problematice občanské a politické participace a otázkám sociální soudržnosti. Ve STEM se zaměřuje na rozvoj nových výzkumných témat a na metodologii.
- V minulosti osm let pracoval na Univerzitě Karlově jako výzkumník a vysokoškolský pedagog se zaměřením na politickou sociologii, statistiku a analýzu dat.
- Na téže univerzitě získal také Ph.D. ze sociologie a během doktorského studia strávil dva trimestry na stáži na Oxfordské univerzitě.
- Vedle své akademické dráhy vedl několik výzkumných projektů zaměřených na evaluaci dopadu programů ve vzdělávání v organizaci Schola Empirica a dva roky působil také na Sociologickém ústavu Akademie věd.
Myslím, že to souvisí s tendencí Čechů k neutralitě a pokud možno nevměšování se. Dlouhodobě ve STEM sledujeme, že česká společnost do určité míra ztratila porevoluční vizi jasného příklonu k Západu. Asi jen čtyřicet procent lidí se podle našich dat s takovou vizí stále ztotožňuje, naopak většina by spíše preferovala nějakou neutrální pozici v rámci střední Evropy a snahu vyvažovat mezi Západem a Východem, nebo si prostě hledět svého.
Zajímavé na tom je, že se tento postoj zásadně neproměnil ani s válkou na Ukrajině – tedy že by se třeba část lidí chytla za hlavu a řekla si, že se musíme mnohem víc přimknout k Západu už jen z vlastních bezpečnostních zájmů, protože Rusko je pořád ohrožením. To se nestalo, stále zhruba šedesát procent lidí chce, aby Česko bylo jakýmsi neutrálním ostrovem.
Čím je to dáno?
Tady můžu jen spekulovat, ale myslím si, že lidé
