Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Cíl mého života: Cvičila jsem obalená igelitem a brala prášky. S váhou jsem se smířila teprve před pár lety

Autorka textu ve věku 11 let. Foto: archiv
Autorka textu ve věku 11 let. Foto: archiv

Letní seriál: Členové redakce Deníku N pro vás v průběhu léta v osobních textech popisují události a zážitky, které formovaly a ovlivnily jejich životy. Bára Janáková píše o svém boji s obezitou: Jestli mě něco provázelo celý život, byla to touha být štíhlá. Od čtyř let jsem chtěla být ta krásná princezna, později letuška, která se líbí ostatním, všichni ji mají rádi a nikdo se jí nesměje. Přestože aktuálně svoji postavu už tolik neřeším, přemýšlím, co dělat, aby si stejným peklem nemusel projít můj syn.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

„Obezita, oční vada, tohle tě bude celý život definovat!“ smál se mi bratr. Bylo mi 13 let a přijeli jsme domů z preventivní lékařské prohlídky. Doktorka mi poprvé do očkovacího průkazu napsala, že jsem obézní, a já byla v šoku, že se tam ta diagnóza neobjevila dříve.

Ale pojďme na začátek. Kulaté bříško a tváře jsem měla od nějakých dvou let. Byla jsem to roztomilé dítě s baculatýma ručkama, které z té tloušťky určitě vyroste. Jenže já milovala jídlo.

Navíc mi v první třídě lékaři špatně diagnostikovali spálu, což vyústilo v dlouhodobější zdravotní obtíže. Zpočátku jsem nesměla moc cvičit a byla jsem „to nemocné dítě“, kterému babičky vyvářejí a pečou a ono z toho kyne.

A tak přišly posměšky. Nesmály se mi děti ze třídy, ale když jsem šla na oběd do jediné školní jídelny ve městě, slýchala jsem: „Proč ještě žereš, když už seš dost tlustá!“ Postupně jsem se naučila, že jsem tlustoprdka, sádlo, hrošík, suma sumárum, tlusté prase a je hnusné se na mě koukat.

První prázdniny u moře. Bylo mi sedm let. Foto: archiv

Z toho plyne, že jsem nechtěla být venku mezi lidmi – když se rodiče o pár let později snažili dát mě na kroužek basketbalu, děti mě nepřijaly a v šatně se mi vysmály, takže jsem po první lekci v slzách prosila, ať už tam nemusím. Moc jsem také nejedla na veřejnosti, ale doháněla jsem to tajně doma a většinou sladkostmi. Pro rodiče bylo záhadou, z čeho přibírám, když toho sním jen maličko. Přesto se mi snažili promlouvat do duše a přesvědčovali mě, ať třeba večeřím jen odtučněný jogurt. To mě přivedlo k zoufalému pláči, že už ani oni mě nemají rádi, protože jsem tlustá.

Tohle není romantická komedie

Váha kolísavě rostla, až jsem se dostala do puberty a čekaly mě taneční. Bylo mi jasné, že nebudu žádaná, ale netušila jsem, jak zhubnout. Tehdy moji mamku napadlo, ať zkusím

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Letní seriál Deníku N

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější