Selfíčka zakázána. Bývalá šéfka Vogue CS Andrea Běhounková bilancuje pět let ve vedení české módní bible

V rozhovoru se dočtete:

• Jak vzpomíná na kauzu s podporou Vogue pro Danuši Nerudovou.
• Kolik stál nejdražší módní editorial v historii světové Vogue.
• Kdy si Andrea Běhounková připadala jako ve filmu Ďábel nosí Pradu.
• O co módní průmysl připravili influenceři.
• Proč si šéfredaktorka Vogue nemůže vyfotit selfie.
• Kdo doopravdy nosí kávu Anně Wintour.

17. srpna 2018 se na stáncích poprvé objevila Vogue Czechoslovakia s Karolinou Kurkovou coby Olgou Havlovou na titulní straně. Hned z prvního vydání bylo zřejmé, že česká a slovenská Vogue nebude to, co někteří natěšení fanoušci možná očekávali.

Titulní strana byla melancholická, Kurková na ní byla zády, navíc v šedivé paruce, takže nebyla úplně poznat, a z nahých zad jí sklouzával kabát ze second handu. Módní znalci to považovali za odvážné, většinové čtenářky a čtenáři byli překvapení.

„To byl náš záměr. Chtěli jsme původní, lokální obsah. Co je u ostatních časopisů běžné – přebírat a sdílet obsah –, to bývalo u Vogue zapovězené,“ říká Běhounková.

Čekala jste tehdy veřejný ohlas, který obálka s Karolinou Kurkovou v roli Olgy Havlové vzbudila?

Samozřejmě! Kdyby neměla ohlas, musela bych sama sebe z pozice šéfredaktorky odvolat. Líbivé banální obálky si mohou dovolit jiné časopisy, nikoliv Vogue.

První vydání jsme připravovali asi tři měsíce. V té době de facto každé moje pracovní i osobní setkání provázela jedna jediná otázka: Kdo bude na obálce prvního vydání? A dnes s odstupem pěti let jsem přesvědčená, že jsme nemohli vybrat lépe.

Olga Havlová byla naše polistopadová první První dáma. Představovala všechny hodnoty, ke kterým se Vogue CS hlásila, a první obálka prostě nemohla patřit nikomu jinému.

Přiznávám, že původní záměr byl sice trochu jiný, ale nakonec jsme se rozhodli pro Olgu, respektive Karolinu a dobře jsme udělali. Je to jedna z mých nejoblíbenějších obálek a nikdy na ni nepřestanu být hrdá.

Československá Vogue začala vycházet v době, kdy tu jiné slavné módní časopisy jako Elle a Harper’s Bazaar působily už pětadvacet let, jiné mezitím stihly i zaniknout… Nebylo už pozdě, když zlatá éra časopisů skončila?

Nebylo, protože časopis jako Vogue tady prostě nebyl a chyběl. Nikdy jsem si nemyslela, že by v roce 2018 mohla být Vogue zlatý důl, jako by byla v devadesátých letech. Věděli jsme, že to, co zažili Martin Shenar s Antoninem Herbeckem (hlavní vydavatelé a zakladatelé prémiových lifestylových časopisů v ČR, pozn. red.) v době, kdy časopisy vydělávaly velké peníze a klienti posílali inzerci faxem, bylo navždy pryč.

Ale věřili jsme, že se Vogue může uživit a hlavně že může přinést něco nového, jiného, unikátního. Něco, co si žádný jiný časopis nemůže dovolit. Vogue je po celá desetiletí nejlepší módní časopis na světě. Není to jen katalog nejnovějších kolekcí, Vogue módu definuje a interpretuje, což vyžaduje odvahu. A tohle jsme chtěli vybudovat i tady. Nepřekládat americkou Vogue, ale postavit tu naši jedinečnou, československou.

Většina lidí si časopis prolistuje a netuší, kolik peněz a času stály jednotlivé fotky. Má to v dnešní době Instagramů smysl?

Má, ale ne pro každého. Jen za těch pět let, co jsem Vogue vedla, se to hodně změnilo. A to nemluvím o nultých letech. Když jsem vedla Ženu a život, prodávali jsme přes 100 tisíc výtisků dvakrát týdně. Inzerce jsme měli tolik, že se nám nevešla do čísla a museli jsme ji odmítat. Tak to samozřejmě už nikdy v časopisech nebude.

Mohla byste mi pro představu říct, na kolik vyjde takové focení pro Vogue?

Jsou to velké náklady a mohlo to být jedním z hlavních důvodů, proč tu Vogue dlouho nevycházela. Dneska je to jiné, ale pamatuju si, že když Annie Leibovitz fotila pro americkou Vogue ve Versailles módní story s Kirsten Dunst, mluvilo se o rozpočtu v řádu statisíců dolarů.

Nejdražším módním editorialem v historii je