Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Pervitin do třísel a strach z deportace. Ruskojazyční lidé se bojí, proto drogy užívají tajně, říká žena, která jim v Praze pomáhá

Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Závislí na drogách ze zemí někdejšího Sovětského svazu mají svá specifika. Vezmou si spíš pervitin než heroin, píchají si ve velké tajnosti a bojí se o práci. Kromě toho mnohé z nich spojuje osoba Světlany Golubyevy – terénní pracovnice, které se povedlo do uzavřené komunity proniknout a jež za svou práci nedávno dostala i cenu.

Tisíce kroků tam a zpátky. Od hlavního nádraží přes Václavák a klikatými cestičkami zpět. Někdy o ulici navíc, jindy méně. Ať praží slunce, nebo padá sníh. Činnost Světlany Golubyevy se podobá práci nočního hlídače na pochůzce. Nic ale nehlídá, místo toho jiní vyhlížejí ji.

Drobná blondýna s velkýma očima a širokým úsměvem je v okolí pražského nádraží dobře známá. Léta zde chodí a spolu s kolegy nabízí drogově závislým výměnu stříkaček, radu a pomoc. A ti ji znají.

„Teď nepracuji, ale kolegové jsou na druhé straně,“ říká muži, který za ní vyběhne v parku před nádražím, když si snaží najít chvilku na rozhovor. Světlana má svou vlastní „klientelu“, závislé, kteří chtějí mluvit přímo s ní. Na rozdíl od kolegů v jednotných černých bundách s logem organizace Sananim má totiž cosi navíc – ruštinu jako rodný jazyk a pochopení pro to, jak těžké je být drogově závislým v zemích někdejšího Sovětského svazu.

Světlana s kolegou Radkem Jurniklem v parku před pražským hlavním nádražím, kde jsou několikrát do týdne. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Samotný Světlanin život je jedna velká cesta napříč dnes už padlým kolosem. Před 52 lety se narodila v Kazachstánu, kde musela její matka po vysoké škole pracovat. Pak vyrůstala na Sibiři, kde vystudovala strojírenství, a to jenom kvůli tomu, že na obor šel i její bratr. Tam také získala zaměstnání v továrně, kde se věnovala sociálním službám.

Teprve to Světlanu skutečně zajímalo. Přes Ukrajinu se před dvaceti lety dostala do Česka, kde bez jasného plánu, co bude dělat dál, začala studovat psychologii.

Pak ji zaujal televizní pořad, v němž se mluvilo o organizaci Sananim, který pomáhá drogově závislým. „Velmi mě to zaujalo a řekla jsem si, že tam chci pracovat. Zavolala jsem ředitelce a ona mě vzala,“ popisuje dnes Světlana, jak přišla k práci, kterou dělá už 14 let.

Světlanu pořad o Sananimu oslovil i z jednoho velice osobního důvodu. „V Rusku před dvaceti lety zemřela má neteř kvůli heroinu. Byla mladá, měla manžela, který bral, a ona začala brát s ním. Mrzelo mě to a přemýšlela jsem, že kdyby jí někdo tehdy pomohl, možná by žila,“ říká.

Gram za dvě stovky

„Braní drog se v ruskojazyčné komunitě více tají. Souvisí to s tím, že

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější