Od losování z Kinder vajíček až na vrchol justice. Kdo je nový šéf Ústavního soudu Josef Baxa
Ústavní soud má nového předsedu. Josef Baxa nahradí Pavla Rychetského, který stál v čele brněnské instituce dvě dekády. Deník N přináší Baxův podrobný profil a popisuje, co předcházelo jeho jmenování do funkce.
Baxa byl favoritem na předsedu Ústavního soudu dlouhodobě. To, že by se Rychetského nástupcem mohl stát právě bývalý šéf Nejvyššího správního soudu, nastínil prezident Petr Pavel už v čase předvolební kampaně.
Nebylo proto překvapivé, když se v rámci letošní obměny Ústavního soudu – do patnáctičlenné instituce nastoupilo či nastoupí sedm nových tváří – objevil mezi prvními prezidentovými kandidáty právě Baxa. Pavel jej navrhl spolu s ústavním právníkem Janem Wintrem a bývalou šéfkou Soudcovské unie Danielou Zemanovou.
Záhy se však objevily komplikace. A to když ústavně-právní výbor Senátu doporučil plénu horní komory, aby Baxu – a stejně tak Zemanovou – na Ústavní soud neschválil.
Proti Baxovi tehdy brojil v první řadě sám předseda výboru Tomáš Goláň (klub ODS a TOP 09), který jej podezíral ze „zákulisních her“. Senátor ze Zlínska se také stavěl proti tomu, aby se na Ústavní soud dostali dva kandidáti – vedle Baxy také právě Zemanová –, kteří v minulosti prošli Nejvyšším správním soudem.
Plénum Senátu ale výbor nepřesvědčil a kromě Wintra prošel na Ústavní soud jak Baxa s poměrně výraznou většinou 63 hlasů, tak Zemanová s 59 hlasy.
Při pátečním jmenování do funkce předsedy kladl Pavel důraz na Baxovo působení na Nejvyšším správním soudu. „Rozhodl jsem se jmenovat pana Baxu jako jednoho z nejrespektovanějších právníků v naší zemi, který má za sebou zkušenosti nejen z hájení individuálního práva, ale z toho, aby státní správa fungovala tak, jak má,“ pronesla hlava státu na jeho adresu při slavnostním aktu.
Pro třiašedesátiletého Baxu se jedná o vrchol jeho bezmála čtyři dekády dlouhé profesní kariéry – od působení na soudu v Plzni a kandidátského statusu na členství v KSČ a konfliktů s režimním justičním systémem, pro které do strany nakonec nevstoupil, přes působení na ministerstvu spravedlnosti a budování Nejvyššího správního soudu až ke střetu s bývalým prezidentem Milošem Zemanem a jeho okolím v posledních letech. Deník N přibližuje jeho cestu na nejvyšší soudcovský post v zemi.
Soudce, který znal underground
Baxa se narodil poslední den roku 1959. Vyrůstal v západočeských Libákovicích jižně od Plzně. Jeho otec byl vojákem z povolání, důstojníkem v Československé lidové armádě, s čímž se pojilo také členství v KSČ. Z ní však byl po roce 1968 vyškrtnut – kvůli své údajné „pasivitě“.
I přesto mohl Baxa po maturitě na gymnáziu studovat od roku 1978 pražská práva. „Proklouzl jsem bez problémů. Brácha, který se později hlásil na obor mikroelektronika na ČVUT, se nedostal kvůli tátovi vyškrtnutému z KSČ, přednost dostali uchazeči s lepším politickým profilem,“ vzpomíná v rozhovorové knize Hledání rovnováhy aneb Život soudce, kterou s ním pořídil právník a novinář Tomáš Němeček.
K jeho spolužákům a nejbližším přátelům patřil právník Martin Maisner nebo bývalý ministr školství a současný poslanec hnutí STAN Vladimír Balaš.
Přestože Baxa dle svých slov tíhl k civilnímu právu, ocitl se záhy po vojenské službě v Benešově v taláru jako trestní soudce na Okresním soudu v Plzni. To se psal rok 1984.
„Tehdejší předseda soudu Jiří Sakař viděl mezi novými soudci po dlouhé době muže, takže zajásal: ‚Vy půjdete na trestní úsek‘,“ popisuje Baxa v už zmíněné knize s tím, že muži dostávali přednost proto, že nechodili na mateřskou a nepečovali o děti.
Brzy po svém nástupu, popisuje dále v knize, se dostal k případu undergroundových umělců Vladimíra Líbala a Heřmana Chromého, který byl zároveň signatářem Charty 77 – o čemž se však Baxa dozvěděl až dodatečně. K soudu se dostali na základě svého vystoupení v HiFi Clubu na plzeňském náměstí Republiky. V něm se konala performance na náměty desky Franka Zappy, při níž se oba muži ocitli na jevišti v jednu chvíli nazí.
Baxa dvojici obvinění z výtržnictví zprostil. Roli v rozsudku hrála podle Baxy rovněž jeho znalost prostředí. „Znal jsem Zappu i plzeňský underground. Zdálo se mi, že když tohle odsoudím, dá se
