Česko-slovenské slovo týdne: svatba vs. sobáš

Pár slov o slově svatba

Mnozí nemají na svatbu ani pomyšlení. Žádný „papír“ je – jak říkají – neuchrání před problémy, které ve zhruba padesáti procentech stejně končí rozvodem. A dávají přednost životu „na hromádce“.

Svatba je spojením cizích lidí, které během chvilky, jako mávnutím kouzelného proutku, promění v příbuzné. Je to vážně kouzlo – koupíte-li si něco před svatbou, je to jen vaše, zatímco když nakoupíte pár minut po ní, už vlastníte pouze půlku.

Po svatbě se také můžete navzájem zastupovat, což ale zároveň znamená, že rozhodnutí jednoho se stává rozhodnutím obou.

Svatba vás spojuje (zlé jazyky tvrdí, že svazuje) vskutku důkladně, „ano“ v tomhle případě neznamená „možná, teprv uvidíme“. A protože svatba tohle všechno posvětí, možná to je důvod, proč se do vdávání a ženění tolik lidí nežene.

Pro mě byla svatba veselým setkáním s rodinou a přáteli – opravdovou veselkou. Veselí trvalo hodiny, pak se překulilo i do dalšího dne a veselo je u nás dodnes.

Ve Slezsku se svatbě kdysi říkalo právě veselé nebo veselí – kdoví, kdybychom tento výraz resuscitovali, oživili bychom třeba i statistiku sňatkovosti. Vždyť kdo by nechtěl zažít něco veselého. A klidně i několikrát za život, neboť veselí není nikdy dost…

Čech o slově sobáš

Na svatebním oznámení mém a mé ženy stálo, že chystáme sobáš, na kterém si řekneme „jo“ a tak trochu se vezmeme. Znali jsme se pár měsíců, a proto si mnozí známí mohli myslet, že je to spíš nějaká legrácka.

Jako že přijedou na místo a tam najdou flašku s nejmenovanou finskou vodkou („když potká sob soba, mají radost oba, když se sejdou tři sobi, tak se radost násobí…“). My jsme ale věděli, že k sobě patříme, a sobáš (rozhodně se soby – a nejen těmi) je zkrátka nevyhnutelný.

Sobáš není pro sobce – dvě osoby si v něm samy sobě slíbí věrnost, dvě osoby říkají, že budou sobě oporou. A navíc, také v tom cítíte ten drobný podtón soboty, vůbec nejčastějšího dne, kdy do toho ti dva praští?

Martin Kavka, zakladatel online slovníku Čeština 2.0, spoluautor knihy Hacknutá čeština

Niečo o slove sobáš

Kedy sa budeš konečne ženiť/vydávať? V istom veku táto otázka v našom živote rezonuje, či už vplyvom okolia, nášho vnútorného pocitu alebo vďaka stretnutiu lásky nášho života.

Chceme sa spájať s človekom a jeho rodinou a vytvoriť tak jednu šťastnú rodinu alebo sa zaväzujeme k niečomu a to nás zväzuje?

Vráťme sa v čase o pár storočí späť a pozrime sa na pôvod a význam slova. Už od 16. storočia sa môžeme stretnúť so slovom sobáš vo význame uzavretie manželstva.

Jeho pôvod sa vykladá dvoma teóriami. Prvá z nich ho odvodzuje z pôvodného slovanského *sopáš, ktoré vzniklo zo slovesa *s-opásať (spojiť, zviazať pásom). Druhým vysvetlením je jeho pôvod v maďarskom slove szoba (izba), respektive *szobás (majúci izbu či príbytok pre vlastnú rodinu).

Ktorýkoľvek význam slova pripustíme, či už spájanie rodín, alebo zviazanie a zaviazanie sa k niekomu a niečomu spoločnému, je to v živote dôležitý míľnik.

Pre mňa osobne je sobáš kombináciou oboch, keď sa nielenže zaväzujeme a pripútavame k sebe navzájom, ale aj k rodine a zvyklostiam partnera, to všetko spečatené úradom alebo vyššou mocou v kostole.

Slovenka o slove svatba

Pri českom slove svatba mne ako Slovenke ihneď napadne slovenský ekvivalent svadba. Priznajte sa, komu nie. Ak berieme do úvahy spodobovanie, v hovorenej podobe je to v podstate jedno a to isté a v písanej sa zámena nestáva. A čo ak áno?

V SNK prim-10.0 nachádzame výskyty rôznych tvarov slova svatba aj v slovenských textoch. (Podobně i české psané korpusy sem tam prosejou variantu s -d-, pozn. ed.)

Ideálny pár pri českom a slovenskom slove tu nie je, my používame svadba/sobáš (prvé dokonca dvaapolkrát častejšie) a českí susedia svatba/sňatek (zhruba v poměru 3:1, pozn. ed.).

Preto rozdiel medzi svadba – svatba vnímame minimálne, iba v odlišnosti grafém, sémantický rozdiel nepozorujeme, hlavne generácie, ktoré s češtinou vyrastali.

Ja som s ňou bola v kontakte len vďaka rozprávkam. Preto je to pre mňa rozprávkový jazyk a sú rozprávky, ktoré si už inak ako v češtine nepozriem. Svatba a z toho odvodené prídavné meno svatební sa mi spája s vetou „Ty jsou svatební!“, keď Popoluška otvorí posledný oriešok.

Michaela Majerčíková, spolupracovnice Slovenského národního korpusu Jazykovědného ústavu Ľ. Štúra SAV