Jihoamerický deník: Tady královnou krásy nebudeš, ty mrcho
Jihoamerický deník Tomáše Nídra: Peruánky se pod přívalem imigrantů a hlavně imigrantek z Venezuely strachují o své manžely.
„Do Mangomarky jedeš? Tak to máš dobré,“ pomrkává taxikář, když mu řeknu jméno čtvrti v Limě. „Proč,“ podivím se, protože moje bydliště nepatří v peruánské metropoli k nejprestižnějším adresám. „Protože je tam tolik Venezuelanů. Tedy spíše Venezuelanek. Všiml sis, ne?“ usmívá se řidič spiklenecky.
Abych si nevšiml. Jedna Venezuelanka se stará o moji dceru ve školce, další přes ulici dělá hamburgery. V jediné kavárně ve čtvrti, kde umí udělat cappuccino, mi ho servíruje mladý přistěhovalec. Jeho krajan mi v pekárně do tašky nandává housky. Z otevřených oken od sousedů slyším tóny karibského merengue. Mangomarca se stává malou Venezuelou.
A nejen ona. Je to tak v celém Peru, kam se za poslední tři roky nahrnulo 750 tisíc lidí z padlého socialistického ráje. To znamená, že každý 40. obyvatel andského státu je dnes Venezuelan. Má to samozřejmě svoje důsledky. Migranti, tak jako všude ve světě, pracují za méně peněz a jiní zase hledají obživu ve službách podsvětí, což postupně vymazalo původní sympatie vůči běžencům před Madurovým režimem.
Vyzývavé a ztepilé vs. zakřiknuté a podsadité
Mladého taxikáře však nezajímá dopad přílivu osob z druhého konce kontinentu na zaměstnanost, zločinnost či dostupnost bydlení. Jediné statistiky, které bere v potaz, jsou ty, co v ideálním případě znějí 90–60–90. K nim se skutečně běžná Venezuelanka
