Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Když jí bylo pět let, dostala od matky budík. Dal mi moc nad mým životem, vyznala se Michelle Obama v nové knize Světlo v nás

„Jsem dost dobrá? Jsem. Opakuju si to jako mantru každý den,“ vzkázala Michelle Obamová gymnastce Simone Bilesové poté, co sportovkyně náhle odstoupila z olympiády. Foto: Gage Skidmore, Flickr
„Jsem dost dobrá? Jsem. Opakuju si to jako mantru každý den,“ vzkázala Michelle Obamová gymnastce Simone Bilesové poté, co sportovkyně náhle odstoupila z olympiády. Foto: Gage Skidmore, Flickr

Michelle Obama je přímá a otevřená i ve své druhé knize Světlo v nás, která letos vyšla i česky. Popisuje v ní své neúspěchy, chyby i poučení, které si z nich odnesla. Přestože Světlo v nás může leckdy působit spíš jako motivační literatura, nabízí především inspirativní čtení.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Na fotografii jsou čtyři lidé. Do objektivu se dívá Michelle Obama, její matka a dvě dcery. Tři generace žen v zahradě Bílého domu se usmívají a jsou viditelně šťastné.

Ale nebylo tomu tak vždycky. Marian Robinson, matka bývalé první dámy Spojených států, přijela do Washingtonu, aby pomohla své dceři s malými dětmi. Michelle Obama ji však musela dlouho přemlouvat, aby opustila svůj domov a přestěhovala se do pevnosti chráněné nejen ploty a zábranami, ale také všudypřítomnou ochrankou.

Cítila jsem se jiná

Michelle Obama věnovala své matce v knize Světlo v nás (česky letos vydalo Argo) celou kapitolu. V ní odhaluje také boje, které sama vedla z pozice manželky amerického prezidenta, ale zejména z pozice ženy a příslušnice minority.

Na první pohled se její kniha může jevit jako motivační literatura, která obsahuje nástroje pro zvládání obtížných situací a výzev. Koneckonců Obama ji napsala v době pandemie covidu-19.

Podstatnější část však tvoří její vzpomínky na dětství, dospívání a studium.

Popisuje třeba, jak se cítila, když byla kvůli své barvě pleti na Princetonu v 80. letech minulého století zjevením.

„Vím jen, že jsem se cítila jiná a někdy slabá. I když mě na školu přijali, nedodalo mi to nutně pocit, že tam patřím.“

Nezůstává však jen u tohoto konstatování. Nabízí návod, jak se s tím člověk může vypořádat.

„To, jak

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Literatura faktu

USA

Kultura, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější