Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

S mnoha pachateli soucítím, říká expert na vězeňství. Konflikty jsme měli spíš s některými dozorci

„Vyloučená lokalita, chudoba, špatný přístup ke vzdělání, rasismus, závislosti, výchovné instituce. Ti lidé uváznou v téměř bezvýchodné situaci. Dovede je to k trestné činnosti.“ Jiří Mertl. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
„Vyloučená lokalita, chudoba, špatný přístup ke vzdělání, rasismus, závislosti, výchovné instituce. Ti lidé uváznou v téměř bezvýchodné situaci. Dovede je to k trestné činnosti.“ Jiří Mertl. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

„Vězeňské prostředí má tendenci lidi kriminalizovat. Návrat na svobodu je pak obtížný. Málokomu se bez pomoci podaří se z toho začarovaného kruhu dostat,“ říká Jiří Mertl, expert na otázky sociální spravedlnosti, vědec, který se soustředí na téma vězeňství. Věznění lidí, kterým měl pomoct sociální systém, ale selhal, se společnosti mnohonásobně prodraží.

V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:
  • Jak kriminál lidi kriminalizuje,
  • proč je v Česku vysoká míra recidivy,
  • kolik milionů nás stojí věznění jednoho člověka,
  • jestli z tohoto začarovaného kruhu existuje cesta ven,
  • v čem jsou specifika „žen ve vězení“,
  • jak dozorci ventilují své frustrace.

Jaké největší mýty, stereotypy nebo předsudky u nás panují ohledně vězení a vězněných?

Napadnou mě dva. Zaprvé že je to pohodlný život. S televizí na celách. Někdy až luxusní.

Byl jsem v rámci své práce asi ve dvaceti věznicích a věřte mi, že ani v jedné bych teda nechtěl trávit týden, natož roky. I kdybych měl na cele televizi, což navíc vůbec není obvyklé. Setkal jsem se s televizí v nějaké společenské místnosti, ale ne na cele. Je to depresivní prostředí. Luxus a pohodlí jsou mýtus.

A zadruhé?

Poměrně rozšířený stereotyp je, že z vězení se často utíká. Ale útěk z vězení je extrém, plánovaný útěk je naprostá výjimka, jde o nějaké jednotky v řádu let. Samozřejmě někdy se stává, že se vězněná osoba nevrátí z venkovního pracovního místa, ale to má téměř vždy lidské vysvětlení, například problémy v rodině. Ale pokud se útěk stane, je to velmi atraktivní. A zásadní mediální narativ je, že Vězeňská služba zase selhala!

A to má pak bohužel vliv i na to, že některé věznice nevyužívají úplně všechny možnosti rehabilitace vězněných osob, například pouštění mimo věznici za prací nebo za rodinou, aby se postupně aklimatizovaly, což pak usnadňuje návrat na svobodu a snižuje pravděpodobnost návratu do vězení.

Poměrně často to pramení ze strachu, že někdo uteče a bude se jim to házet na hlavu.

Na druhou stranu v posledních letech vidím řadu mediálních výstupů, ve kterých se mluví o programech práce s vězněnými lidmi a upozorňuje se v nich na systémové problémy.

Vězení jako sklad „nepotřebných“ lidí

Jak se člověk vůbec dostane zrovna k tématu vězeňství?

Dlouhodobě se zabývám sociální spravedlností, což mě pochopitelně přivedlo k sociálně vyloučeným, marginalizovaným částem společnosti. Od nich jsem se dostal k vězněným nebo propuštěným lidem, protože ve věznicích tvoří nejvyšší podíl právě oni.

Rychle zjistíte, že

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Česko, Kontext N, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější