Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Dezoláti minulých věků

Hobsbawm ve své knize popisuje několik základních forem „primitivního rebelantství“. Foto: Academia
Hobsbawm ve své knize popisuje několik základních forem „primitivního rebelantství“. Foto: Academia

V časech, kdy jsme konfrontováni s periodickými, relativně masovými demonstracemi odmítajícími současné společenské uspořádání, může být kniha Primitivní rebelové od Erica Hobsbawma užitečná a inspirující. Nalezneme v ní popis množství mentálních stereotypů, které z pocitu nespravedlnosti a bezpráví mobilizují odpor proti existujícímu řádu a které ani v moderní době úplně nevymizely. Přesto dodnes zůstává pro sociální vědy složitou otázkou, za jakých okolností se tato nespokojenost dokáže transformovat do otevřené rebelie a kdy zůstane jen neškodným hospodským skuhráním u piva nad zkažeností poměrů.

Vydání knihy je poněkud překvapivé. Nebývá časté, aby se překládala takhle stará zahraniční odborná literatura. Vždyť původní anglické vydání spatřilo světlo světa již v roce 1959. Od té doby vyšla již doslova záplava studií o nejrůznějších historických formách sociálních hnutí. A zvláště postkoloniální metodologie rozšířila pozornost do mnoha koutů globalizujícího se světa, zatímco tato kniha zůstává uzavřena v evropském horizontu.

Její autor Eric Hobsbawm je ovšem natolik prominentní osobností světové historiografie, že i takové opožděné překlady může dávat smysl publikovat. Jakkoli by nepochybně přínosnější bylo přeložení zbytku jeho čtyřsvazkových „Věků“, z nichž se českého překladu dočkal jen poslední, čtvrtý díl, Věk extrémů o dějinách krátkého 20. století (Argo, 1998), čtení Primitivních rebelů může být strhující i dnes, byť spíše pro laika než odborníka na dějiny sociálních hnutí.

Ačkoli se zde Hobsbawm soustředí na předmoderní sociální odpor, neznamená to, že by jeho příklady nezasahovaly hluboko do dějin 20. století. Jde o formu organizace tohoto odporu, jak jej lidé kolektivně projevovali předtím, než se začali organizovat do odborových organizací a masových politických stran, zpravidla antisystémového socialistického charakteru.

Morální ekonomie davu

Hobsbawm ve své knize s pojmem „morální ekonomie“ nepracuje, jeho prostřednictvím lze však dobře interpretovat chování jednotlivců zapojených do rozličných forem rebelií proti panujícímu řádu v jakékoli době. Morální ekonomie zahrnuje soubor představ jednotlivců či celých skupin o odůvodněnosti a spravedlnosti určitého způsobu rozdělování vzácných zdrojů v konkrétní společnosti.

Stabilita každé lidské společnosti – snad jen s výjimkou vysoce rovnostářských lovecko-sběračských společenství – je založena právě na schopnosti přesvědčivě vysvětlit existující nerovnosti jako oprávněné a spravedlivé. My dnes k tomuto cíli využíváme

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Historie

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější