Děcka/práce: Tři tipy, kam s dětmi ve městě. A dobrý a levný nápad, který měli v Polsku
Newsletter Evy Mošpanové Děcka/práce je o rodině a chcete ho číst, když si od té své potřebujete oddechnout. V tomto vydání píšeme o tom, jak lze proměnit města tak, aby se v nich žilo lépe dětem i ostatním. Proč je to důležité a proč nejde jen o architekturu, vysvětluje Adam Gebrian. A podíváme se, jak se Ukrajina snaží přilákat zpátky ženy a jakou nenápadnou, avšak velice přátelskou změnu vymysleli v polských obchodech.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Svobodné náměstí Svobody
Bratislavský primátor Matúš Vallo se na konci června zul, vlezl do fontány a připojil se tak k zástupu lidí, kteří vlezli někam, kam se obvykle neleze, a změnili tak historii. Abychom byli spravedliví – Vallo změnil pouze historii jednoho náměstí. I to ale může pro Bratislavany a příchozí udělat hodně.
Konkrétně je řeč o náměstí Svobody v centru slovenské metropole, na skok od Prezidentského paláce. Kdo ho zná, ví také, že doposud bylo jen málo důvodů se na něm zdržet. Náměstí se neslo v duchu tradic socialistické architektury (hodně metrů a hodně betonu) s obří a nefunkční fontánou ve středu.
Tahle fontána prošla nyní rekonstrukcí, která zcela změnila její využití. Zmizely vysoké okraje i další překážky a přibylo technické zázemí, které vodu upravuje do kvality požadované po koupalištích.
Výsledek je okamžitý. Z původně mrtvého náměstí se stalo lákadlo pro rodiny s dětmi, které zde mohou vlézt do fontány, skákat, běhat, cákat se a výskat bez toho, aby to komukoliv vadilo. Spousta jich té možnosti nadšeně využívá. A je to dobře nejen pro ně. (Blíže se na rekonstrukci můžete podívat třeba na stránkách Metropolitního institutu Bratislavy.)
Financial Times minulý měsíc vydaly rozsáhlý text o tom, jak dětské dovádění z velkých měst pomalu mizí. Ve městech jako Hongkong nebo Tokio už obyvatelé v seniorním věku početně převyšují děti. Vysoké ceny bydlení zároveň vyhání rodiny s malými dětmi z center velkoměst jako Londýn nebo New York (a ani v Praze není takové bydlení levnou záležitostí).
Jenže ani poklidné čtvrti plné kanceláří s poklidnými dospělými lidmi, které se odpoledne vyprázdní, nejsou podle odborníků to pravé ořechové. Podle britského autora Tima Gilla, který se zabývá životem dětí ve městech, dělá chaos, který s sebou děti nesou, prostředí lidštějším. Děti zosobňují myšlenku, že v životě jde i o něco jiného než pouze o práci a peníze, popsal Gill ve Financial Times. Zároveň je realistou. „Děti jsou trochu otravné. Neznají pravidla, ale to je součást toho, co dělá město živým,“ popisuje.
Pokud se vám za dětského řevu nechce dumat nad tím, zda je
