Dvě barvy Colours of Ostrava: přes nutná zla a lapsy uspokojil festival vřeštící popové fanoušky i ty ostatní
Na ostravském festivalu se míjel pop s „menšinovými žánry“, ale nikdo nikomu nepřekážel. Těch barev ale bylo samozřejmě víc. Od bezproblémového pop rocku OneRepublic a nadžánrového eskamotérství Jacoba Colliera přes pestré fúze world music, zlobné punkové či hiphopové výlevy až po klasicizující jazz. V zásadě však Colours Of Ostrava zůstávají dvěma festivaly v jednom.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Často slýchaný názor, že letošní Colours s Niallem Horanem, OneRepublic či plánovanou Ellie Goulding (která však ze zdravotních důvodů vystoupení na poslední chvíli zrušila) jsou až příliš popové, působí oprávněně. Hlavní investice pořadatelů a nového spolumajitele festivalu Rockaway Capital už směřují do „masové produkce“.
Zároveň se letos ještě nápadněji projevila výměna posluchačských generací a cílení na nové publikum místo někdejší sázky na nadgenerační hvězdy, jako byli Robert Plant, Björk či Midnight Oil. Od pódií byla proměna cílových skupin v jednu chvíli vidět velmi zřetelně.
Na úvodní fotce článku můžete vidět areál hlavní scény zaplněný naprostou převahou dívek s mobilními telefony nad hlavou, dělajícími si selfie a mávajícími cedulkami s nápisy jako „I obsessively adore you“ při vystoupení Nialla Horana. Něco takového Colours ještě nezažily.
Horanův repertoár by jako zajímavý asi neoznačil
