Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Přirovnávat mě k Eleně Ferrante je až příliš jednoduché, říká autorka knihy Dareba Beatrice Salvioni

Beatrice Salvioni, autorka knihy Dareba. Foto: Vittoria Bernini
Beatrice Salvioni, autorka knihy Dareba. Foto: Vittoria Bernini

„I dnes náboženství omezuje svobodu dívek a žen nad vlastním tělem,“ říká italská autorka Beatrice Salvioni. Její román Dareba, který 19. října vyšel v nakladatelství Argo, popisuje přátelství dvou dívek ve fašistické Itálii. Kniha se věnuje také vlivu katolické církve ve společnosti a utlačování a nesvobodě žen.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Osmadvacetiletá Italka Beatrice Salvioni debutovala románem Dareba, který vypráví příběh přátelství dvou dívek ve fašistické Itálii. Salvioni v rozhovoru vysvětluje, že toto období podle ní bylo tím nejtěžším pro ženy, a to kvůli rasismu a mužskému šovinismu.

Salvioni v knize řeší také velký vliv katolické církve na životy žen. Ona sama navštěvovala katolické školy i katolickou univerzitu a z tohoto období si odnesla traumata, se kterými se stále vyrovnává. Kniha Dareba je také způsobem, jak je překonat.

Salvioni byla v červnu hostkou slovenského festivalu BraK a také festivalu italské kultury Dolce Vitaj v Bratislavě. Právě tam vznikl tento rozhovor.

V rozhovoru se dočtete:

  • Jaká traumata si autorka odnesla ze studií na katolických školách.
  • Jak vnímá vliv katolické církve v současné Itálii.
  • Proč se jí nelíbí přirovnávání k Eleně Ferrante.
  • A proč pro ni byla důležitá scéna první menstruace.

Vaše kniha začíná dost brutální scénou. Nebála jste se, že čtenáře hned na začátku odradíte?

Proč bych se měla bát? Ta scéna je pro knihu velmi potřebná, hlavně tedy pro vztah jejích hrdinek. Je zároveň metaforou zápasu, kterým si tyto dvě dívky během děje procházejí. Když máte takovou scénu, která je plná emocí a asi i brutality, chcete vědět, co se stalo předtím, co k této scéně vedlo, a proto pokračujete ve čtení.

Další věc, která mě ve vaší knize zarazila hned v úvodu, je věta: „Pláčou jen hlupáci.“ Souhlasíte s tímto tvrzením?

Ne, nesouhlasím. Napsala jsem ji tam proto, že je důležitá pro pohled hlavní postavy. Ona se tímto pravidlem řídí celý svůj život. Musela se ho naučit, protože jí všichni říkali, že způsobuje smrt a neštěstí, že je Dareba. Musela se naučit potlačit své emoce, schovat je pod masku.

To jí pomohlo přežít. Samozřejmě že nesouhlasím s tím, aby se potlačovaly silné emoce, ani s tím, že by takové projevy byly projevem slabosti. To ne, ale Dareba je tak vnímá, to je její pohled na svět.

Co vás přivedlo k tomu, že jste ani ne jako třicetiletá napsala svoji první knihu?

Pro psaní je třeba experimentovat a psát mnoho příběhů, které nikdy nedokončíte. Učit se z neúspěchů, abyste zjistili, co je správné a kterým směrem byste naopak jít neměli. Tato kniha není první, kterou jsem napsala, ale je první, kterou jsem s radostí vydala.

Dvě hlavní postavy, dospívající dívky, mě doprovázejí řadu let. V jistém smyslu jsem s nimi vyrostla. Jedna z nich je povahově vzdorovitější a říká, že se ničeho nebojí. Druhá dívka je stydlivá a naopak se bojí všeho, zvykla si na poslušnost.

Obě dívky se znají a pomohou si v tom, aby vyrostly. Ta vzdorovitější je pro tu druhou velmi důležitá při jejích prvních krocích ke vzpouře a svobodě. Zároveň je ta stydlivá dívka důležitá pro tu první, aby

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Feminismus

Literatura

Rozhovory

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější