Budoucnost Ukrajiny? Nesmíme opomíjet sociální zabezpečení, říká socioložka Dutčak
Je načase přemýšlet nad rekonstrukcí Ukrajiny i nad tím, jak vůbec chceme, aby naše země v budoucnu vypadala, vysvětluje ukrajinská socioložka Oksana Dutčak, která se ve své práci věnuje genderovým a socioekonomickým nerovnostem. Ačkoliv se dnes pozornost celé společnosti upíná směrem k bezpečnosti, Ukrajina podle ní nesmí rezignovat na řešení sociálních otázek. „Nemyslím si, že by se jakkoliv otevřeně tlačilo na to, abychom přestali řešit sociální zabezpečení nebo pečovatelskou infrastrukturu. Nakonec k tomu však politické kroky, které se v současnosti prosazují, stejně povedou,“ varuje akademička.
V rozhovoru se mimo jiné dočtete:
- Jak válka změnila pohled Oksany Dutčak na vlastní společnost i pacifismus.
- Co všechno konflikt zastínil a proč je potřeba nad rekonstrukcí země přemýšlet už nyní.
- Jak se s konfliktem změnil pohled na práva queer lidí na Ukrajině.
- Proč a jak posilují genderové normy v tamní společnosti.
- Co vedlo k ratifikaci Istanbulské úmluvy a na co je třeba dohlédnout nyní.
- Proč je podle ní důležité mluvit o zrušení ukrajinského dluhu a politické vůli.
- I jakým novým výzvám a úkolům ukrajinská občanská společnost čelí.
Jak probíhající válka změnila váš pohled na ukrajinskou společnost?
Všichni jsme zprvu možná trochu naivně doufali, že válka brzy skončí. Teď ale bohužel vidíme, jak jsme se pletli. Nikdo z nás zároveň podobným výzvám nikdy nečelil, takže je to pro nás všechny zcela nová zkušenost a není to snadné.
Osobně jsem teď v bodě, kdy se sama smiřuju s tím, že to celé může trvat ještě poměrně dlouho a že se musíme přizpůsobit životu a rozhodování v úplně jiné realitě, než jsme byli doposud zvyklí. Právě tahle nepředvídatelnost je možná ze všeho nejtěžší.
Dlouho pro mě také bylo dost těžké se rozhodnout, zda zůstat v Evropské unii, nebo se pokusit vrátit aspoň na západní Ukrajinu a zkusit žít víceméně normální život tam. Nakonec jsem se ale přiklonila k tomu, že se ještě letos v létě s rodinou vrátím do Kyjeva. Chápu, že naše společnost bude úplně jiná, než jakou jsem ji znala před válkou. Tohle reflektuji na racionální úrovni. V té osobní a emocionální rovině ale prostě chci zpátky svůj dosavadní život, který už bohužel neexistuje. Je to těžké.
Jednou z nejzásadnějších věcí dneška je podle mě i vize toho, jaká společnost by měla vzniknout po válce, jak si ji chceme představovat a jak zařídit, aby po všech výzvách, problémech a tragédiích, kterým teď čelíme, byla skutečně lepším místem k životu. To je pro progresivní aktivisty a akademiky na Ukrajině obrovská výzva. Na jedné straně se všichni zajímáme o aktivismus – řešíme humanitární fundraising, peníze pro armádu, mezinárodní kampaně a snažíme se bojovat s okamžitými potřebami společnosti. Zároveň ale rozumíme tomu, že už je načase přemýšlet i nad tím, jak bude Ukrajina vypadat v budoucnu, jak bude vypadat její rekonstrukce a jak vůbec chceme, aby vypadala.
Svádíte tak vícero bojů najednou:
