Výlet do československé filmové historie: deset tun uheráku, špekáčky Tonyho Curtise a herečky v ruinách Karlových Varů
Jaký typ masa se servíroval v Puppu v roce 1978, jaké dárky dostávali karlovarští hosté v 50. letech a jak se proměňovalo postavení hereček na festivalu? Nová kniha Proplétání světů se věnuje předrevolučním dějinám karlovarského festivalu. A je to dobrodružnější čtení, než byste čekali.
„Příliš málo krásných žen a příliš mnoho slivovice,“ popsal karlovarský festival v roce 1956 kritik amerického deníku Herald Tribune. Svědčí to o pověsti festivalu jako nepříliš elegantní, snad až bizarní akce za bájnou železnou oponou.
Přesto se právě ve Varech střetávala česká kultura se zahraniční, včetně západní. I když domácí vize přepychu a programu hvězdných hostů byla na míle vzdálená světu za západními hranicemi.
Nová kniha Proplétání světů dokumentuje proměny karlovarského festivalu od jeho prvního ročníku v roce 1946 po rok 1990. Výpravná publikace v sedmnácti kapitolách s bohatým doprovodným fotografickým materiálem je dílem jedenácti autorů včetně filmových teoretiků z Polska či USA a editorky díla, filmové publicistky Jindřišky Bláhové.
Nejsou to jen dějiny jednoho festivalu, ale tak trochu i jedné země. A napsané sice skupinou filmových vědců a historiků, ale s citem pro často obskurní detail a bez akademické suchopárnosti.
Jak Tony Curtis ve Varech opékal buřty
Stačí si přečíst třeba soupis naplánovaných výletů pro festivalové hosty v roce 1956. Jeden mířil k nádrži Jesenice a zahrnoval lodičky, koncert dětské dechovky a opékání buřtů. Další pak směřoval do skláren Moser a na hrad Loket s obědem v pionýrském táboře. V nabídce byly i státotvorné aktivity, o které ale hosté jevili minimální zájem, třeba
