Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Poslední Avengers bourají rekordy v návštěvnosti a dávají přednost elitářským řešením

Pyramida hrdinů Avengers: Endgame. Foto: Falcon.
Pyramida hrdinů Avengers: Endgame. Foto: Falcon.

V současnosti existují pouze dva takto mohutné současné popkulturní fenomény: televizní fantasy seriál Hra o trůny v osmé, finální sezóně, a filmoví komiksoví Avengers, přesněji Marvel Cinematic Universe (MCU), čítající momentálně dva a dvacet snímků. Žádná jiná díla k sobě nestahují tak širokou diváckou masu a zároveň nemají tak věkově, genderově, etnicky a dalším sociálním statusem rozrůzněné publikum.

Stalo se pochopitelně i módou dávat okázale najevo, že Hru o trůny nebo Avengers nesleduji, protože jsem myšlenkově nezávislý a nepodléhám dobovým módám. Hře o trůny lze jistě vyčítat často zbytečnou brutalitu a samoúčelnou nahotu, stejně jako u Avengers kritizovat jejich kýčovitě barevnou přeplácanost. Ale nelze popírat, že jde o unikátně promyšlená díla s obrovským množstvím postav s plastickými vlastnostmi, často nečekaným vývojem a složitými motivacemi. Tato díla nás učí udržovat si v hlavě komplexní sítě vztahů a chápat výměny mocenské energie. Ne nadarmo se poslední Avengers jmenují Endgame, podle tahové strategie v šachu, kdy pro vítězství musíte obětovat některé figurky, i když vám už jich moc nezbývá.

Lze dokonce říct, že také díky Hře o trůny a Avengers se vracíme zpět ke stejné estetické zkušenosti, jakou měli čtenáři a čtenářky románů na pokračování v 19. století Některé tyto romány zůstaly i z dnešního pohledu zcela konzumní (červená knihovna, šestákové romány), jiné původně chápané jako brakové a postupně povýšené na klasiku (jako knihy Alexandra Dumase, Julese Vernea nebo Karla Maye) a některé od počátku přijímány jako hodnotnější (dílo Charlese Dickense). Samotný princip dlouhého čtení a čekání je něco, co nikdy nezažíváme u jakýchkoli jednorázových, byť třeba tříhodinových snímků, které jinak běžně vyhrávají umělecké ceny. Hra o trůny a Avengers jistě nejsou díla intelektuální a duchovní a jde různě zpochybňovat jejich uměleckou hodnotu, ale jednoznačně to jsou díla vyžadující a tříbící inteligenci a paměť.

Hlavně Avengers dokonce připomínají chvílemi spíše počítačovou hru, tahovou či real-time akční strategii, kde postavy mají různé dovednosti a slabiny a musí se vše navzájem nakombinovat v obřích bitvách tak, aby bylo možné dosáhnout vítězství. Rychlost, s jakou na sebe navazují akce jednotlivých hrdinů, často přesahuje mozkovou kapacitu lidí, kteří nikdy videohry nehráli. Proto jim tyto filmy připadají mělké a hloupé, ačkoli přitom jen oni sami nedokázali zachytit všechny informace. V Endgame existuje asi dvacet důležitých postav, které pronesou nějaké zásadní věty, mají vlastní scénu a posunou děj kupředu, a celkově asi čtyřicet postav, které je vhodné rozpoznat, aby si šlo film plně užít.

Pluralita vítězí

Zatímco dřívější televizní seriály s mnoha návaznými díly, ať už soap opery, nebo telenovely, cílily primárně na ženy a intimní vztahy, akční komiksové filmy dneška zapojují do svého vyprávění fyzickou sílu, moderní technologie, mystickou magii, cestování časem a ve více dimenzích. Součástí univerza jsou velmi vyváženě muži i ženy, různé rasy a živočišné druhy, vlci samotáři, oficiální páry, utajené či nenaplněné lásky, dokonce i lehká homoerotická náklonnost. Zkrátka, víceméně kdokoli v publiku se může cítit být někým reprezentován a může se s někým snadno identifikovat. Nejde v žádném případě o jakousi umělou ideologickou úlitbu politické korektnosti, ale zcela pragmatický producentský kalkul, jak přitáhnout do kin více lidí. A překvapivě, komiksové předlohy staré několik desítek let tuto pluralitu nabízejí, nejde tedy o žádnou novinku v popkulturní oblasti. Pouze Hollywood ji objevuje se zpožděním.

I drsný Iron Man se neubrání tomu, aby posílal manželce zprávy ze služební cesty. Foto: Falcon/Film Frame/Marvel Studios.

Zatímco v 80. letech se blockbusterové filmy dělaly tak, že hlavním hrdinou byl jeden (téměř vždy) bílý, (vždy) heterosexuální muž, který zachrání svět a (většinou) získá dívku svých erotických tužeb, někdy od dob Dne nezávislosti (1996) se začalo myslet více na inkluzivní přístup. Všichni se společně dovedeme semknout v boji proti nepříteli, každý má v organismu společnosti svou úlohu. Avengers překonávají i nacionalismus či americký patriotismus a jsou vyloženě internacionální a neomezují svou působnost pouze na planetu Zemi. Mizí tu amerikano-centrismus i antropocentrismus, mužský šovinismus i rasové předsudky. Velká část děje Avengers stojí na emancipačním gestu – téměř kdokoli se může stát hrdinou.

Endgame trvá 182 minut, což je na komiksový film doposud nepředstavitelná délka a před érou Pána prstenů na počátku nultých let byla tato délka obecně nemyslitelná, protože to snižovalo počet představení za den. Avengers ovšem nyní vstupují do kin s rekordním počtem kopií. Endgame se stala úspěšnější než nové Hvězdné války a zjevně je pro mladší generaci více určujícím dílem. Během prvního víkendu překročila na domácích tržbách 350 milionů dolarů a celosvětově přes 1, 2 miliardy. Je pravděpodobné, že se bude jednat o vůbec nejúspěšnější film novodobé historie a překoná i Avatara a jeho globálních 2,7 miliardy dolarů. Nikdy samozřejmě nemůže překonat Jih proti Severu ze 30. let (jenž by Avatara při přepočítání inflace předčil asi dvakrát), protože tehdy panovaly jiné návyky s chozením do kina a kino byla jediná možnost, jak film vidět, zatímco dnes máme DVD, televizi a internetové VOD služby typu Netflix.

Svět pro privilegované?

Momentálně se rozjíždějí fanouškovské debaty na téma časových paradoxů v Endgame. Cílem hrdinů při cestách časem zpátky je totiž zabránit vytvoření paralelních časových linií, zcela z historie vymazat padoucha Thanose a zároveň nevymazat léta, jež uplynula od Thanosovy celovesmírné čistky z předchozího dílu Infinity War, protože už se mezitím například stačily narodit nové děti. Možná stojí za to upozornit na úplně jiné paradoxy, aniž by bylo třeba zabíhat do dějových detailů a prozrazovat finální pointy.

Tohle není milé zvířátko na konec zpravodajství. Foto: Falcon/Film Frame/Marvel Studios.

Avengers se při povšechném pohledu zdají být velmi inkluzivní, ale fakticky v nich mají pořád hlavní slovo privilegovaní jedinci. Thor s hromovým kladivem je doslova árijský bůh, Captain America elitní voják nadopovaný speciálním sérem, Hulk výjimečně inteligentní vědec zmutovaný gama paprsky v nadlidsky silné monstrum a konečně Iron Man alias Tony Stark je „multimiliardář, génius, playboy a filantrop“, jak se sám představuje.

Našemu světu a veškerému známému vesmíru vládnou lidé typu Elona Muska či Donalda Trumpa, kterým bylo od kolébky (nebo jednoho zlomového bodu) nahodile a nespravedlivě hodně naděleno a kteří svá privilegia dostali šanci maximálně zúročit. Obyčejní lidé tak musí slepě svěřit své osudy do rukou elitářů, kteří rozhodují o tom, jak velké oběti si my všichni můžeme dovolit.

Líbí se vám článek Deníku N? Pokud nechcete přijít o ty další, objednejte si do mailu některý z našich přehledů, které pravidelně posíláme. Vybrat si můžete na této stránce.

Druhým paradoxem celé série nebo ságy je samotná myšlenka boje proti katastrofě. Intergalaktický eko-terorista Thanos se v duchu malthusiánské nauky o vyčerpání přírodních zdrojů a hrozbě rostoucího přelidnění rozhodne vyhladit polovinu veškeré vesmírné populace. Endgame ukazuje, že jeho krutě splněná mise sice vede ke zlepšení ekologického stavu, ale hrdinové z týmu Avengers se přesto rozhodnou všechny mrtvé vrátit zpět k životu. Vypadá to, jako by jejich mezinárodní spolupráce byla tím, co by bylo v našem skutečném světě opravdu záhodno podstoupit v boji s globálním oteplováním. Přitom ale vede k tomu, že se nejenom udrží, ale i navrátí nebezpečný status quo.

Hollywood a komiksy tedy jsou i dnes progresivní jenom trochu, v jasných mantinelech, které vylučují ze hry pomalé demokratické procesy a občanskou angažovanost. Nemá pochopitelně cenu řešit, jestli Thanosova myšlenka i cesta jsou správné, situace ve filmu se liší od naší reálné situace. Podstatné je, že se zde zájmy elit opět postaví proti potenciálnímu ekologickému zlepšení.

 

Filmový svět Marvelu:

Captain Marvel (2019)
Avengers: Infinity War (2018)
Black Panther (2018)
Ant-Man a Wasp (2018)
Spider-Man: Homecoming (2017)
Thor: Ragnarok (2017)
Strážci Galaxie Vol. 2 (2017)
Captain America: Občanská válka (2016)
Doctor Strange (2016)
Agents of S.H.I.E.L.D.: Slingshot (2016)
Avengers: Age of Ultron (2015)
Ant-Man (2015)
Captain America: Návrat prvního Avengera (2014)
Strážci Galaxie (2014)
Iron Man 3 (2013)
Thor: Temný svět (2013)
Avengers (2012)
Captain America: První Avenger (2011)
Thor (2011)
Iron Man 2 (2010)
Neuvěřitelný Hulk (2008)
Iron Man (2008)

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější