Čína hodila Spojeným státům rukavici. Vyhraje ten, kdo bude mít spolehlivější spojence
Analýza Michaela Romancova: Čína tlačí na to, aby se svět řídil jinými pravidly, než jsou ta dosavadní. K tomu jí má dopomoci například i projekt Pásu a stezky. Zatímco velcí světoví hráči se k němu s výjimkou Ruska staví rezervovaně, rozvojové země a několik členů Evropské unie včetně Česka by nebyly proti.
Na právě skončeném druhém fóru projektu Pásu a stezky pro mezinárodní spolupráci, které se konalo v Pekingu, čínský prezident Si Ťin-pching hostil 37 hlav států a šéfů vlád, generálního tajemníka OSN a šéfku Mezinárodního měnového fondu. Další státy pak byly zastoupeny na úrovni ministrů zahraničních věcí.
Ze zemí Evropské unie vyslaly vedle České republiky, kterou reprezentoval prezident Miloš Zeman, nejvyšší představitele ještě Itálie, Kypr, Maďarsko, Portugalsko, Rakousko a Řecko. Druhou těžkou váhou na fóru přítomnou byl – vedle hostitele – ruský prezident Putin, ale například ze skupiny zemí G20, které reprezentují největší světové ekonomiky, poctila Peking návštěvou na nejvyšší úrovni, vedle již zmíněných Itálie a Ruska, už jen Indonésie.
Kromě Američanů, Japonců, Němců, Britů a Francouzů chyběli například i Indové, Brazilci a Jihoafričané, ačkoli spolu s Čínou a Ruskem tvoří skupinu BRICS, společného hospodářského uskupení založeného v roce 2001. Z Jihovýchodní Asie, stejně jako z postsovětské střední Asie se až na Turkmenistán zúčastnili všichni „sousedé“, ale účast Mongolska nemohla zakrýt neúčast obou Korejí a Japonska. Potenciálně největším problémem je opětovná neúčast Indie, která i nadále trvá na tom, že část dopravního koridoru propojujícího pákistánský přístav Gwardar se západní Čínou vede přes území, která Pákistán nezákonně okupuje, a jedná se proto o porušení teritoriální integrity Indie.
Hlavní projev fóra přednesl samozřejmě Si Ťin-pching. Vyzval v něm k prohloubení spolupráce, která všem účastníkům projektu Pásu a stezky prý přinese jasnější budoucnost. Zdůraznil, že její klíčový předpoklad představuje konektivita, jejímž základem je dopravní infrastruktura. Vysoce kvalitní, moderní, ekonomicky i environmentálně udržitelné komunikace umožní participujícím zemím plnohodnotně využít jejich zdrojů, lépe se zapojit do mezinárodních obchodních a dodavatelských řetězců a všestranně se rozvíjet.
Vedle námořních koridorů chce Čína intenzivně budovat i silniční a železniční koridory na souši, stejně jako plynovody, ropovody a nově i informační dálnice. To vše, jak zdůraznil čínský prezident, se děje v roce, kdy si země připomíná 70. výročí založení Čínské lidové republiky – nové Číny, ve které lid pod vedením Komunistické strany Číny uspěl v budování socialismu s čínskými charakteristikami.
Tak dobře, výhody z toho mohou mít i jíní
Ve srovnání s projevem, který prezident Si pronesl před dvěma lety na prvním fóru, byl ten letošní kratší a obsahoval méně konkrétních návrhů. Zato se hodně zaměřil na vysvětlení či vyvrácení kritik, které se během dvou let na projekt snesly. Podle deníku South China Morning Post stojí za zmínku šest stanovisek. Čína nebude devalvovat hodnotu juanu; odmítá obvinění z nedodržování uzavřených dohod a neotevírání vlastního trhu, které vede k vyhlášení obchodních válek; zesílí ochranu intelektuálního vlastnictví a bude v této oblasti intenzivně spolupracovat se světem; vzhledem k tomu, že volný pohyb kapitálu, technologií, zboží a lidí je klíčovým předpokladem rozvoje země, svou ekonomiku více otevře; projekt Pásu a stezky není a nemůže být výhodný jen pro Čínu, ale pro všechny účastníky; Čína si uvědomuje nezbytnost posílení environmentální i ekonomické udržitelnosti projektu.
Vzhledem k impozantnímu seznamu výstupů jednání fóra, který obsahuje přes sto podepsaných bilaterálních i multilaterálních smluv o spolupráci, memorand o porozumění, investičních či kulturních projektů, se zdá, že Peking uspěl, ale z naší vlastní zkušenosti víme, že podpis jakéhokoli dokumentu má hodně daleko k jeho praktické realizaci. Dříve než se případně něčeho takového dočkáme, bude zajímavé podívat se na kritiku…
Jeden z kritických hlasů, který díky nadaci Forum 2000 v minulém týdnu bylo možné slyšet i v Praze, patří analytikům think-tanku Center for a New American Security Danielu Klimanovi a Rushi Doshimu, kteří ve své studii uvádějí sedm hlavních rizik a dokládají je na deseti konkrétních případech z celého světa.
Prvním je možná eroze národní suverenity, neboť Peking