Tyhle univerzity nejsou pro barevný
Esej Jana Beneše: Nedávné rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu ruší podporu studentů z etnických menšin v přístupu k vysokoškolskému vzdělání – tedy takzvanou affirmative action. Zohledňování etnického původu uchazečů během přijímacích zkoušek na univerzitu je podle něj totiž protiústavní. Podle historiků, sociologů a politických komentátorů přitom affirmative action představuje asi nejúspěšnější (byť ne dokonalý) nástroj ke zrovnoprávnění afroamerického obyvatelstva i dalších menšin a k nápravě historických křivd vůči nim.
Na první pohled je rozhodnutí soudu správné, logické, a především antidiskriminační. Soud tím přece ruší mechanismus, který uměle zvýhodňoval vybraná etnika, a naopak vytváří prostor pro opětovné poměřování uchazečů o studium na základě zásluhovosti – na vysoké školy se tak konečně dostanou pouze ti, kteří si to opravdu zaslouží. A přijímačky budou opět rasově neutrální – barvoslepé.
Opak je ovšem pravdou, protože soud rozhodl tendenčně, na základě smyšlených informací a zcela ahistoricky, v rozporu s desítky let existujícími precedenty. Důkazní materiál neprokázal diskriminaci v rámci affirmative action, ale šestice konzervativních soudců (tři z nich na soud nominoval Donald Trump dle instrukcí významné konzervativní organizace The Federalist Society) se jej rozhodla ignorovat. Rozhodnutí soudu tak demontovalo další z výdobytků hnutí za občanská práva z 60. let 20. století, což povede k dalšímu prohlubování rozdílů a nerovností mezi Afroameričany, Hispánci a většinovou společností. Dlouho existující podpůrné programy pro uchazeče z většinové společnosti přitom zůstávají platné.
Historické kořeny affirmative action
Kořeny opatření zaváděných pod hlavičkou affirmative action můžeme najít už v období po americké občanské válce (1861–1865). Kongres tehdy schválil
