Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Jágr: Kdybych do Číny přijel bez prezidenta, nikdo by si mě nevšiml

Hokejista Jaromír Jágr (vpravo) a hradní kancléř Vratislav Mynář. Foto: Facebook Alex Mynářové
Hokejista Jaromír Jágr (vpravo) a hradní kancléř Vratislav Mynář. Foto: Facebook Alex Mynářové

Jaromír Jágr po návratu z Číny, kde byl s delegací prezidenta Miloše Zemana, v rozhovoru pro Deník N mluvil o kritických reakcích lidí i o tom, co znamená hokej pro miliardovou zemi. S hradním kancléřem Vratislavem Mynářem se fotil, protože má lidi rád a nechce nikoho, kdo by ho požádal o fotku, odmítnout.

Můžete mi vysvětlit, proč jste byl v Číně? Byl jste tam propagovat český hokej?

Byl jsem tam za svoji osobu. Myslím, že jsem toho v kariéře dokázal dost. Jel jsem tam propagovat hokej před olympiádou.

Nezpochybňuji, že jste toho hodně dokázal. Jste známý hokejista. Spíš mě zajímá, jestli se vám tam povedlo něco dojednat.

Nejel jsem tam nic dojednávat.

Tak proč jste tam jel?

Kde začít? Zkusím to pomalu.

Můžete třeba říct, kdo vás oslovil, abyste se návštěvy Číny zúčastnil.

To přece není důležité. Snažím se říct, že se v Číně díky tomu, že je tam 1,3 miliardy lidí, jakýkoli sport – a je jedno, jestli je to hokej, basketbal nebo fotbal –, snaží, aby tam ten sport byl populární a mohla se tam udělat soutěž. V hokejové soutěži, o které mluvíme, bude víc příležitostí pro hokejisty i pro trenéry. Stejně jako to bylo dříve v Německu nebo ve Švýcarsku, kde hokej nebyl populární. Naše hokejová škola je na vysoké úrovni, trenérská škola také, takže naši trenéři jezdili trénovat do Německa a do Švýcarska a díky tomu udělali dobré jméno a otevřeli hranice pro další hokejisty a další trenéry.

To samé je i s Čínou, protože je tam obrovský trh a všichni po tom touží. Strategický bod je olympiáda. Všichni vědí, že díky olympiádě se ten sport zpopularizuje, stejně jako to bylo v jiných zemích. Stejně jako to bylo v Americe, kde hokej nebyl populární, ale díky olympiádě v roce 1980, kdy porazili Sověty, se stal obrovsky populární. NHL předtím v tolika místech nehrála. Stejně to bylo s Naganem v České republice.

V Číně hokej vůbec nejede

Mohl byste popsat, jak ta návštěva probíhala?

Samozřejmě jsem letěl s panem prezidentem jako většina dalších lidí. Ti, kteří se nevešli do letadla, letěli dalším letadlem, takže tam bylo asi sto lidí a každý měl svoji práci. Každý měl připravené svoje věci, já jsem se pohyboval na sportovištích a podobných akcích.

V Číně byl i fotbalista Pavel Nedvěd. Vy jste tedy oba propagovali sport?

Ano, Pavel Nedvěd tam jezdí daleko častěji než já, protože fotbal je tam daleko populárnější než hokej.

Máte tedy pocit, že v Číně hokej ještě tolik „nejede“?

Já si myslím, že tam skoro vůbec nejede. Když přijede mužstvo NHL, díky tomu, že je to populární tým, lidé si toho všimnou a můžou se o to zajímat. Kdyby přijel nějaký Jágr z České republiky bez toho, aby přijel s prezidentem, myslím si, že si toho nikdo nevšimne. Ale musí přijet s prezidentem, pak vás lidi berou daleko víc. Co si budeme namlouvat, prostě tak to je. Máte otevřené dveře k různým setkáním, ať se to týká třeba ministra sportu, a máte možnost hokej zpopularizovat. I když v Číně se o to budou snažit určitě taky, protože hokej je nejpopulárnější sport na zimních olympijských hrách a měl by být klíčový a domnívám se, že na těchto zimních olympijských hrách, pokud se nic závažného nestane, budou hrát profesionálové z NHL, protože to byl vždycky strategický bod. Když jsem hrál v NHL, byla tam spousta jednání, protože všichni chtěli být na olympiádě. I NHL dobře ví, že to je klíčové pro jejich popularitu a pro jejich byznys.

Jaromír Jágr (1972) je slavný český hokejista. V současnosti vlastní klub Rytíři Kladno, za který dál aktivně hraje a dokázal se s ním vrátit zpátky do české extraligy. V minulosti působil v NHL, například v klubech Pittsburgh Penguins, Washington Capitals, New York Rangers, New Jersey Devils či Florida Panthers. Hrál také v ruské KHL za Avangard Omsk. S českou reprezentací vyhrál olympiádu i mistrovství světa.

A vy budete třeba tváří olympiády? Nebo tam dostanete větší prostor?

Nemyslím si, že něco budu. Takových hokejistů nebo takových lidí je víc, co by měli možnost nebo o kterých se bude jednat.

Byl jste tam s českým prezidentem, který byl v Číně už pětkrát. Předpokládám, že má silnější vazby. Proto mě zajímá, jestli vás třeba doporučil.

Samozřejmě to určitě pomůže, ale na druhou stranu, to rozhodnutí dělají oni.

A nedostal jste tedy zatím žádnou nabídku?

Ne, to nedostal a ani nevím, jak to funguje. Jestli člověk vůbec dostává nějaké nabídky.

Předpokládám, že by nevyužili vaši tvář bez vašeho vědomí.

Ale já neříkám, že moji tvář vůbec využijí. Šance, že ji využijí, je asi 10 až 15 procent a možná ještě méně. Je tam spousta dalších sportovců. Neříkám, že by mě využili bez mého vědomí. Ale je spousta dalších zemí a spousta dalších sportovců, kteří jsou daleko populárnější než já.

Mám se za to stydět?

Kromě pozitivních reakcí se na vaši návštěvu objevily i ty negativní, které upozorňují na to, že Čína je totalitní mocnost. Vy to tak vnímáte?

Za prvé jsem sportovec a jel jsem tam jako sportovec. Neslyšel jsem žádné kritické ohlasy na to, že tam několikrát byl Wayne Gretzky nebo že tam jezdí týmy NHL. Neslyšel jsem nic kritického. Naopak, celá americká i kanadská strana to podporovala a hokejisty tam vysílala. Nechápu, co je tam za problém, ale jsme v demokratickém státě a každý má právo na svůj názor. Nikdo neřeší, jestli je to objektivní, nebo ne. S tím se nedá nic dělat, takový je momentálně svět. Je to názor českých občanů.

Vy si tedy za tou cestu stojíte a máte pocit, že je to měření dvojím metrem?

Vy si myslíte, že bych se měl stydět za to, že jsem jel propagovat hokej do Číny? Jako spousta dalších sportovců přede mnou?

Já na to nemám názor. Pouze se vás ptám, protože na sociálních sítích za to sklízíte kritiku. Lidé argumentují i tím, že na dresu máte číslo 68, tedy odkaz na okupaci Československa, a zároveň jste vystupoval v zemi, která je totalitní mocností.

Já se na to ale pořád dívám jako na sport. Z toho důvodu jsem tam i jel. Jel jsem tam reprezentovat hokej. To je stejné, jako bych nemohl jet na dovolenou na Kubu. Když hraju v dresu s číslem 68, nemůžu jet na dovolenou na Kubu? Některé názory nechápu, tak se ptám vás, abyste mi to řekla. Já ty věci nečtu.

Osobně na to názor nemám.

Jasně, vám je to jedno, ale váš názor si čtou lidi a z toho si oni odvíjí svůj názor. Takže vy dokážete svým názorem ovlivnit ostatní lidi.

Já jsem jenom reprodukovala argumenty na sociálních sítích, kde se lidé pozastavují nad vaší návštěvou Číny. Tak jsem se zeptala a vy jste mi to řekl.

Snažil jsem se vám vysvětlit svůj pohled.

Byl jste tam navštívit nějaké sportoviště?

Byl jsem na utkání, kde hráli naši mladí junioři z Kladna, a byl jsem na nejvyšší pekingské sportovní univerzitě.

Mnozí vás kritizovali za snímek s kancléřem Vratislavem Mynářem.

Ježíšmarjá, já tyhle věci nečtu. Nevím, kdo je podezřelý a kdo není. Tak promiňte, jestli jsem se vyfotil s někým. Fotím se s miliardou lidí. Snažím se nikoho neodmítnout a snažím se mít všechny rád. Můj pohled na život je asi jiný než u většiny lidí, ale dělám věci tak, jak je cítím, a dělám je s láskou.

Předpokládám, že asi znáte hradního kancléře Mynáře.

Pana Mynáře? Stejně jako znám Mynáře, znám i další miliardy lidí na světě.

Takže kdokoli by vás požádal o snímek, vy se s ním vyfotíte?

Ano, vždycky jsem to udělal a snažím se to dodržovat. Protože jsem jednou, když jsem byl menší, požádal o fotku a byl jsem odmítnutý. Řekl jsem si, že když jednou budu slavnej, nikdy nikoho neodmítnu.

Líbí se vám článek Deníku N? Pokud nechcete přijít o ty další, objednejte si do mailu některý z našich přehledů, které pravidelně posíláme. Vybrat si můžete na této stránce.

Ale spousta lidí to vnímá spíš tak, že když se s někým vyfotíte, je to, jako byste dotyčnou osobu podpořil.

To jim neberu, je to jejich názor. Ale já přece si můžu dělat, co chci. Nemyslím si, že je něco špatného se s někým vyfotit.

Pro ně je to tak, že Mynáře podporujete.

Že to oni tak berou, to jsou jejich domněnky a já je nemůžu ovlivnit. Nemusím na to reagovat a neměl bych reagovat a vy byste mi neměla dávat tyhle otázky, protože to jsou domněnky lidí. Potom bych někam jel a všichni lidi na světě by mohli napsat seznam, s kým se můžu fotit a s kým se fotit nemůžu, s kým můžu jet a s kým jet nemůžu, abych všechny uspokojil. Ale tohle na tomto světě nejde.

Osobně bych se asi fotila s lidmi, s nimiž názorově souhlasím nebo které podporuji.

Jo? Tak to jste teda dobrá. Takže když za vámi někdo přijde a požádá vás o fotku, vy se ho budete ptát na to, jaký má názor? A teprve až potom, když bude mít stejný názor na věci jako vy, se s ním vyfotíte? Tak to berete? To vám přeju hodně štěstí. Jestli budete slavná a budete se takhle fotit, moc toho nevyfotíte.

Nebudu se těch lidí ptát, ale budu mít asi přehled, jaké mají názory.

Vy tedy budete všechny znát a budete stoprocentně znát i jejich názory? Vy skutečně víte, jací doopravdy jsou?

Nejde o všechny, ale tohle je hradní kancléř, který se v posledních letech hodně objevuje v médiích.

To neznamená, že když to víte vy, že to vím i já. Nebo že to řeším a čtu. To jsou věci, které jdou mimo mě, a já to ani nečtu. Vím z vlastní zkušenosti, že co je napsáno – a já nevím, co je o něm napsáno – je někdy možná jedno procento pravdy. Vím to z vlastní zkušenosti. Proč by to tady nemohlo být stejně? Vím to z vlastní zkušenosti. Že jsou napsané nesmysly a novináři nejsou zodpovědní za to, co píšou. Je jim jedno, co napíšou, a je jim jedno, jestli někomu uškodí nebo ne. Vím to z vlastní zkušenosti. Oni to neřeší. Prostě si řeknou: „To je můj názor.“ A napíšou to. Vy máte názor, napíšete ho a ovlivňujete tím ostatní.

Zpravodajství se nezakládá na názorech, ale je založené na faktech. Nemůže tam psát svůj vlastní názor.

Opravdu?

Ano.

Takže vy mi chcete říct, že všechno, co bylo napsané o mně, je založené na faktech?

Nepočítám do toho bulvární média.

To já třeba taky ne. A nejsou to věci, které jsou založené na faktech. Neříkám, že všichni jsou stejní. Jestli vy to berete zodpovědně, neznamená, že všichni to tak berou. Stejně jako v hokeji. Ne všichni hokejisti jsou dobří, jsou dobří i špatní. Jsou novináři dobří i špatní.

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější