Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Kontaminovaná ruská ropa vyvolává znepokojivé otázky. Incident takového rozsahu a za tak zvláštních okolností nepamatuji, říká analytik

Slovenský energetický expert Karel Hirman je jedním z poradců ukrajinské vlády pro reformy. Těžbu ropy a plynu vystudoval v Moskvě. Foto: archiv K. Hirmana
Slovenský energetický expert Karel Hirman je jedním z poradců ukrajinské vlády pro reformy. Těžbu ropy a plynu vystudoval v Moskvě. Foto: archiv K. Hirmana

Plynová krize a nejnovější problém s ruskou ropou nemusejí být jedinou výzvou pro naši energetickou bezpečnost. „Jestliže dnes čelíme incidentu u ruského státního dodavatele ropy, nikdo nemůže garantovat, že jiný problém v budoucnosti nezasáhne také státního výrobce ruského jaderného paliva,“ varuje v souvislosti s případem znečištěných dodávek ruské ropy slovenský energetický expert ve službách ukrajinské vlády Karel Hirman v rozhovoru pro slovenský Denník N.

Ruský export ropy se zastavil, protože ropovodem Družba začala do Evropy téct kontaminovaná a nebezpečná ropa. Už se ví, co přesně se stalo?

Podle dosud zveřejněných informací se do ropovodního systému Družba v ruské Samaře dostal přibližně jeden milion tun ropy kontaminované organickým chlorem. Ten používají některé malé ruské těžební společnosti na intenzifikaci těžby z málo vydatných ložisek. Tento chlor se ale musí z vytěžené ropy vyčistit před jejím zatlačením do ropovodu, protože je velmi agresivní a korozivní vůči zařízením v rafineriích. A to se zjevně nestalo – kontaminovaná ropa stihla přijít do Běloruska a tamních rafinerií. Až tam se to zjistilo. Dosavadní vysvětlení a reakce Rusů, proč se to stalo, jsou přinejmenším zvláštní.

Ruský Transněfť například říká, že se jednalo „diverzi“ a úmyslné znečištění ropy. Mohlo by to tak být?

Toto „vysvětlení“ státní ropovodní společnosti Transněfť, která provozuje všechny ruské ropovody, je šokující. To by znamenalo, že ve skutečnosti nemá pod kontrolou tuto životně a strategicky důležitou infrastrukturu, která je hlavním příjmem Ruska.

Pokud to tak je, pak je záhadou, proč prezident Putin dosud nevydal rozkaz tajným službám zasáhnout, ale jak sám říká, nechává zatím vyšetřování na samotné Transněfti. Logická otázka je: kdo by to udělal a proč? S ohledem na rozsah a míru kontaminace se to muselo dít delší dobu a ve velkém rozsahu. Jenomže malé ruské společnosti vytěží za celý rok v lepším případě jen pár stovek tisíc tun ropy a drtivá většina z nich právě kvůli špatné kvalitě suroviny nemá přístup do exportních ropovodů, včetně Družby.

Zkrátka, dosavadní vysvětlování Transněfti a oficiální reakce Moskvy vyvolávají hodně znepokojivých otázek, a to také s ohledem na moment, kdy se incident stal.

V čem je zvláštní to načasování?

Především, stalo se to ve chvíli, kdy roste obchodní a politické napětí nejen mezi Moskvou a Kyjevem, ale také mezi Moskvou a Minskem. Doslova pár dnů před objevením kontaminované ropy Moskva výrazně zpřísnila export ropy a pohonných hmot na Ukrajinu, přičemž podstatnou část z nich Ukrajinci dováží právě z Běloruska. Souběžně Moskva zakázala dovoz ovoce z Běloruska, s nímž má společný trh.

Běloruský prezident Lukašenko okamžitě veřejně vzkázal do Moskvy, že běloruský úsek Družby může jít do generální rekonstrukce, což by znatelně snížilo jeho přepravní kapacitu. Minulý rok Rusko přes Bělorusko prodalo do Evropy a Bělorusům celkem 60 milionů tun ropy.

Je to tlak na Minsk, aby souhlasil s vytvořením společné federace s Ruskem?

Už dřív jsem veřejně řekl, že Putinovým nejbližším strategickým cílem je úplně spolknout Bělorusko. Aby si opětovně zvýšil popularitu doma, kterou výrazně ztrácí v důsledku zhoršující se životní úrovně, a získal zpátky strategickou iniciativu v Evropě a kolem Ukrajiny.

Pokud se vrátíme k stále platnému oficiálnímu stanovisku Transněfti, že kontaminace byla úmyslná, znovu se musíme ptát: kdo to udělal a s jakým cílem? Pokud mělo být cílem poškození běloruských rafinerií a tím také zásadní poškození ekonomiky a oslabení Lukašenka, aby byl poslušnější, tak se to jako test ukazuje být docela účinným. Jenže to nemohla udělat nějaká komerční struktura, a už vůbec ne maličký ruský těžař.

Navíc si musíme uvědomit, že Transněfť má vypracovaný systém kontroly ropy ve svých ropovodech a kontaminovaná ropa v obrovském objemu milionu tun musela téct ze Samary do Běloruska zhruba dva až tři týdny. Nechce se věřit, že by profesionální technici a zařízení Transněfti až tak fatálně selhali. Pokud ano, potom tady máme do budoucna velké riziko opakování. Pokud byly příčiny jiné, potom jsou tato rizika ještě větší.

Líbí se vám článek Deníku N? Pokud nechcete přijít o ty další, objednejte si do mailu některý z našich přehledů, které pravidelně posíláme. Vybrat si můžete na této stránce.

Už se Moskva omluvila Bělorusům za škody?

V Minsku se koncem tohoto týdne uskutečnilo pracovní jednání operátorů národních úseků Družby z Ruska, Běloruska a Ukrajiny. Podle zveřejněných stanovisek se jednání netýkala odškodnění Bělorusů, kteří deklarují škody na technických zařízeních svých rafinerií včetně ztrát z prodeje produktů ve výši 100 milionů dolarů.

Bělorusové v souvislosti s poškozeným závodem mluví o stamilionové kompenzaci. Neměl by o odškodnění žádat také Slovnaft?

K nám kontaminovaná ropa naštěstí vůbec nedorazila, protože byla zastavena ještě v běloruském úseku Družby. Slovnaft a jiné středoevropské rafinerie ale mohou žádat od svých dodavatelů ruské ropy kompenzace za nedodávku, jelikož výpadek bude trvat asi i několik týdnů.

Stalo se to ve chvíli, kdy se důsledkem zavedení úplných amerických sankcí vůči Íránu zvedly světové ceny ropy. Někteří analytici říkají, že největším vítězem íránských sankcí je Putin s ohledem na to, že ruská ekonomika je postavená zejména na exportu energií. Bude se to teď snažit využít ve svůj prospěch?

Ano, kontaminovaná ropa se objevila právě v momentu, kdy narůstá nervozita na světových trzích s ropou nejen v důsledku uvedených amerických sankcí vůči íránské ropě, ale také v důsledku zmatků ve Venezuele, v Libyi a Súdánu. Cena ropy Brent proto dosáhla půlročního maxima 75 dolarů za barel.

Víme, že každé zvýšení o dolar přináší ročně Rusku dodatečné čtyři miliardy dolarů příjmů z exportu ropy a jejích produktů, plus další miliardy z exportu plynu. Avšak vzápětí byly zveřejněny aktuální údaje o rekordní těžbě břidlicové ropy v USA a prezident Trump oznámil dohodu o zvýšení těžby se Saúdy a s dalšími producenty právě v souvislosti s Íránem. A cena ropy se doslova za pár hodin propadla zpátky na původních zhruba 70 dolarů.

Je nutné si uvědomit, že rezervní těžební kapacity nejen OPEC, ale také dalších jsou nemalé, a pokud je zase spustí, cena i s ohledem na zpomalení světové ekonomiky může jít dolů.

V případě plynu si Rusko připravuje NordStream 2, aby cestou k západním klientům obešel Ukrajinu, a tím také Slovensko. Jak je to v případě ropovodů?

Ropovod Družba – jeho severní větev směřující přes Bělorusko do Polska a Německa, a stejně tak jižní, která pokračuje přes Ukrajinu do Maďarska, Slovenska, Česka a s dosahem až na Balkán – s uváděným objemem 60 milionů tun ropy ročně tvoří důležitou exportní trasu. Avšak Rusko už od dob prezidenta Jelcina postupně vybudovalo a výrazně rozšířilo své exportní trasy a kapacity směrem ke svým přístavům na pobřeží Baltského a Černého moře, stejně jako na východní Sibiři směrem do Číny a k pobřeží Tichého oceánu. Proto mají export ropy a produktů z ní velmi dobře diverzifikovaný.

Jakou reputaci má ruský dodavatel ohledně dodávek a kvality surovin oproti například hráčům z Perského zálivu?

Rusko má několik exportních směsí ropy různé kvality, která je dána různou kvalitou z různých ložisek, a jsou „namixované“ také podle potřeb různých zákazníků a technického vybavení rafinerií. Exportní směs v Družbě je dlouhodobě výborně nastavená právě pro rafinerie v našem regionu včetně Slovnaftu. Za ty roky se objevily nějaké problémy, to je přirozené. Avšak incident takového rozsahu a hlavně za tak zvláštních okolností si nepamatuji.

Došlo za poslední roky k posunu v diverzifikaci?

Máme tu modernizovaný ropovod Adria, kterým může skupina MOL zabezpečit dostatečné zásobování Slovnaftu pomocí tankerů, a chorvatský terminál Omišajl na Krku. Po plynové krizi v lednu 2009 jsme postavili a rozšířili plynové propojení se sousedy, zvýšili kapacitu v zásobnících a v našem regionu se objevily nové importní kapacity, jako je polský terminál na zkapalněný plyn.

Rusko by si tedy mělo velmi chránit svůj kredit dodavatele. Současný vážný ropný incident mu rozhodně nepomáhá. Dává si doslova gól do vlastní branky. Posledním citlivým problémem pro Slovensko zůstává jaderné palivo. I tady však existuje schůdné řešení, ale to bude reálné, až se upraví poměry ve Slovenských elektrárnách a vyjasní se situace s dostavbou Mochovců. Stát tady zkrátka musí více zasáhnout.

Jak by měl zasáhnout?

Vláda a ministerstvo hospodářství v souvislosti s dostavbou už avizovaly větší důraz na kontrolu ve společnosti. Myslím si, že i jako akcionář by se měl stát detailně ptát na průběh a podmínky nedávného tendru na nákup jaderného paliva.

Plynová krize v roce 2009 a tehdejší 100% závislost na jediném dodavateli a jediné zásobovací trase stála naši ekonomiku podle odhadu vlády a ministerstva hospodářství okolo jedné miliardy eur. Jen hlupák opakuje svoje chyby, zejména když podíl výroby elektřiny z jádra u nás vysoce přesahuje 50 procent a po spuštění Mochovců ještě vzroste. Pokud dnes čelíme incidentu u ruského státního dodavatele ropy, nikdo nemůže garantovat, že jiný problém v budoucnu nezasáhne také ruského státního výrobce jaderného paliva.

Připomněl jste polský terminál na zkapalněný plyn. Udělalo Polsko největší pokrok v diverzifikaci energií? Je takovýto zdroj plynu zajímavý i pro Slovensko?

Polsko, ale i Litva díky terminálům na Baltu udělaly určitě pokrok v diverzifikaci dovozu plynu. Litevský příklad ukazuje, že i když je zkapalněný plyn (LNG) relativně dražší, může přesto zásadně stlačit dolů cenu sibiřského plynu v plynovodech. S neustálým růstem těžby břidlicové ropy v USA prudce roste i těžba plynu, s nímž si už Američané nevědí rady, a jako jediná možnost jim zůstává jeho export, což bude dále tlačit dolů cenu LNG i od jiných producentů.

Spolu s neméně důležitou energetickou efektivitou, elektrizací aut nebo ekonomickým a ekologickým využíváním obnovitelných zdrojů včetně biomasy máme i na Slovensku možnosti, jak eliminovat naši závislost na importu uhlíkových energetických surovin bez ohledu na jejich původ.

Mohlo by Slovensko v budoucnosti dovážet víc ropy například z Ázerbájdžánu a z Kazachstánu?

Cílem politiky energetické bezpečnosti by v našich podmínkách neměla být náhrada jednoho dodavatele surovin jiným, ale celkové, ekonomicky a technicky smysluplné snížení jejich spotřeby bez negativního dopadu na životní úroveň a konkurenceschopnost našeho průmyslu.

Kde máme největší rezervy ve snižování spotřeby energií?

Rezervy ve snižování spotřeby máme všude – v průmyslu, v domácnostech, ale i při výrobě a distribuci energií. Otázkou však je i míra ekonomické únosnosti, aby finanční náklady na úsporná opatření nepřevýšily hodnotu samotných energetických úspor. A úspory a energetickou efektivnost nemůžeme zaměňovat s používáním obnovitelných zdrojů. To jsou různá řešení, různé přístupy. Donedávna jsem byl dost alergický na pojem alternativní zdroje, neboť cena energie vyrobené z větru nebo slunce byla násobně vyšší než z klasických zdrojů.

Už nejste?

Díky inovacím a prudkému zlevnění výroby fotovoltaických panelů jsme i v našich klimaticko-meteorologických podmínkách dosáhli stavu, že už začínají být při správném použití skutečnou alternativou i bez umělých dotací. Zvlášť pokud jsou namontovány přímo na místě spotřeby, tedy na budovách.

Jsem přesvědčený, že za pár let zažijeme v každodenním životě v energetice podobně radikální a rychlé změny, jako v posledním desetiletí nebo dvou zažíváme v telekomunikacích. Výrazným katalyzátorem těchto změn budou nová řešení efektivnějších baterií nejen pro auta, ale i na skladování elektřiny v domácnostech a budovách.

V ukrajinských médiích se objevila informace, že se zvyšuje export ruského plynu do zásobníků. Připravují se země na další krizi?

V první řadě jsou teď ceny plynu v Evropě velmi nízké i díky teplé zimě. Před rokem jsme měli jinou situaci – tehdy jsme měli v dubnu téměř prázdné zásobníky a na evropských trzích cenová maxima. Proto velcí obchodníci s dostatečnými finančními prostředky, smlouvami a skladovacími kapacitami využívají výhodnou cenovou konjunkturu a nakupují levnější plyn. Už i proto, že nám za poslední půlrok výrazně stoupla cena ropy a produktů. I když už nehrají v nákupních smlouvách na plyn tak zásadní roli jako v minulosti, stále mají jistý vliv a ten se promítá do ceny plynu s tří- až šestiměsíčním zpožděním.

Takže spíše jde o nízké ceny než o nervozitu z dalšího vývoje?

Trh pozorně registruje i skutečnost, že Ukrajina a Rusko stále nemají dohodu o tranzitu plynu po 1. lednu 2020. A víme, že do té doby NordStream 2 a asi ani Turkish Stream 2 nebudou připravené na přepravu ruského plynu do Evropy. I proto teď Gazprom tlačí do zásobníků v Evropě svůj plyn, aby ho mohl bez problémů začátkem příštího roku dodat svým zákazníkům bez ohledu na to, jak to celé s Ukrajinci a plynovody dopadne.

Mohla by být Ukrajina soběstačnější, co se týká energetických zdrojů?

Ukrajina má hlavně obrovský potenciál v úsporách. Pokud by jejich těžký a chemický průmysl byl podobně energeticky náročný jako podobné továrny ve vyspělém světě a pokud by spotřeba jejich domácností – především tepla – byla srovnatelná s naší, mohli by svůj plyn vyvážet, ne ho dovážet z Ruska a z Evropy.

Navíc Ukrajina reálně disponuje zajímavými těžitelnými zásobami plynu, ale to by musela udělat ještě víc pro transparentnost a právní jistotu celého sektoru, aby těžba mohla začít rychle růst. Ukrajina má také zajímavá ložiska uhlí, dokonce i uranu. A v neposlední řadě má i poměrně vhodné podmínky na výrobu elektřiny ze slunce i větru. Úplně klíčová a prioritní je však energetická efektivita. Bez ní nebude ukrajinský průmysl konkurenceschopný a domácnostem se nezlepší sociální a životní úroveň.

Může ještě Moskva využít svoje energetické zásoby jako geopolitický nástroj?

Jeden z nejkrajnějších scénářů, o kterém se vážně uvažuje, je, že Moskva po parlamentních volbách před nadcházející zimou nebo uprostřed ní souběžně úplně zablokuje dodávky uhlí, ropy a ropných produktů na Ukrajinu a po 1. lednu i tranzit plynu. Tato „ideální energetická bouře“ by novému prezidentovi a vládě mohla způsobit katastrofální problémy a dodat nové „argumenty“ ve prospěch rychlé výstavby přepravních tras, které by obešly Ukrajinu.

Po posledních událostech se to už nejeví jako úplně nereálná možnost a Ukrajina i my v EU se na ni musíme připravit a co nejvíc tuto hrozbu eliminovat. Jiným tématem je i případná vojenská eskalace například souběžným zablokováním ukrajinských černomořských a azovských přístavů.

Karel Hirman

Energetický expert. Studoval na Gubkinově státní univerzitě v Moskvě a Hornické fakultě Technické univerzity v Košicích. Je členem strategického týmu poradců pro reformy ukrajinské vlády. Člen dozorčí rady SFPA. Bývalý ředitel energetické sekce Slovenské inovační a energetické agentury, šéf dozorčí rady TEKO Košice a Transpetrolu Bratislava. Bývalý externí poradce slovenské premiérky a ministra zahraničních věcí pro energetiku.

Energetika

Rozhovory

Rusko

Ukrajina

Česko, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější