Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„I naše slzy patří Číňanům.“ Zadlužená Zambie jako velká případová studie čínské moci v Africe

Čínsko-zambijské vztahy sahají hluboko do minulosti – do dob, kdy Číně ještě vládl Mao a Zambie jako taková ještě ani neexistovala. A čínské peníze? Už před 50 lety byla Zambie největší zahraniční investicí Čínské lidové republiky. Na snímku se špalír složený ze zambijských Číňanů a Zambijců chystá uvítat Si Ťin-pchingova předchůdce Chu Ťin-tchaa na letišti v Lusace (2007). Foto: Mackson Wasamunu, Reuters
Čínsko-zambijské vztahy sahají hluboko do minulosti – do dob, kdy Číně ještě vládl Mao a Zambie jako taková ještě ani neexistovala. A čínské peníze? Už před 50 lety byla Zambie největší zahraniční investicí Čínské lidové republiky. Na snímku se špalír složený ze zambijských Číňanů a Zambijců chystá uvítat Si Ťin-pchingova předchůdce Chu Ťin-tchaa na letišti v Lusace (2007). Foto: Mackson Wasamunu, Reuters

Po 28 měsících jsou krušná mezinárodní jednání u konce: Zambie, první stát, který za covidu zažil dluhový kolaps, si může vydechnout. Je to velká zpráva nejen pro problém globálního dluhu, ale také pro globální geopolitiku. Největší věřitelkou Zambie je totiž Čína.

Ty dva malé chlapce ještě politika nezajímá. A ani ekonomika, když už jsme u toho; jediné hospodářství, které znají, je prasečí farma, kde vyrůstají. Čtyřletý klouček, o chlup mladší než jeho kamarád, má tu farmu v rodině – patří jeho otci. A jeho prarodiče, zkušení zemědělci, za ní cestovali přes deset tisíc kilometrů daleko; a ten malý ji třeba jednou zdědí.

A třeba také ne. Kde je psáno, že za patnáct či dvacet let nebude to prosperující hospodářství patřit spíš jeho kamarádovi? Teď si spolu ještě hrají a očividný rozdíl mezi nimi jim v tom nijak nebrání. Neruší je, že jeden má mnohem světlejší pleť než ten druhý a husté černé vlasy rovné místo stočených do kudrlin. Že jeden na svět kolem blýská bělmem v tmavém obličeji a druhý ten svět pozoruje zpod kožní řasy na víčkách.

Ale možná že až trochu povyrostou, začne je to rušit. Že se sem otec toho prvního přistěhoval zdaleka, a přitom mu to tu všechno patří. A že otec toho druhého, který se na zdejší půdě narodil, tady hospodaří jenom jako správce.

Možná že se mezi ty dva přece jen vklíní ekonomika a pak i politika. Že na ně dolehnou obavy, které často chodí ruku v ruce s předsudky. Prostředí, které dnes v Zambii panuje, tomu koktejlu náramně svědčí.

„Věří, že nás sem přivedl bůh“

O čínském vlivu v Africe se toho za několik posledních let napsalo hodně. Ale hlavní úlohu ve většině těch článků a odborných analýz mívají právě politika s ekonomikou. Běžní lidé, kteří v tom kontextu žijí, často vůbec nedostanou místo; v lepším případě na ně vyjde role komparzistů.

A přitom tady to za pohled pod makropovrch každopádně stojí. Chris Sing – otec malého Číňana, majitel prasečí farmy a jeden z 

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Afrika

Čína

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější