Pointa N: Prigožinův „puč“ jako víkendové povyražení
Ve vztahu k válce na Ukrajině je většina Evropanů v pozici jakýchsi distančních účastníků a také v pozici diváků. Diváci v nás si víkendové dění v Rusku jistě užili. Účastníci zase měli hodně důvodů se zhrozit. Dotek smyslu krvavého víkendového představení člověku nezprostředkují jenom zprávy a analýzy, ale také setkání s klasickou ruskou kulturou.
Dnešní dění pro vás shrnul a okomentoval Ondřej Štindl
Prigožin přinesl antiklimax
Jevgenij Prigožin nám zařídil trochu víc vzrušující víkend než obvykle. Podobně jako mnoho jiných jsem jeho značnou část strávil přilepený k monitoru, sledoval přesuny jednotek, měřil si vzdálenost mezi Rostovem, Voroněží a Moskvou, sbíral střípky vysvětlení pro tu podivuhodnou frašku a spekuloval o jejích možných dopadech.
Choval jsem se tedy podobně jako od začátku války na Ukrajině, jen o kus intenzivněji. A když to všechno skončilo a vyšumělo (alespoň na čas, dost možná nepříliš dlouhý), pocítil jsem drobný osten zklamání (a hned vzápětí se za něj zastyděl). Protože z diváckého hlediska bylo to vyšumění docela výrazný antiklimax. A přitom to ze začátku vypadalo na tak velké „vzrůšo“.
Osobnost člověka, který válku intenzivně sleduje, se totiž může jistým způsobem rozdvojit. Jedna z těch person je vzdálený účastník toho dění. Člověk, který silně vnímá, že se ho ta válka nějak týká, představuje pro něj i jeho blízké, pro jeho zemi potenciálně velkou hrozbu, která v příštích letech výrazně ovlivní život v Evropě, a tak dále. A z jeho hlediska byl ten víkendový „výlet“ vagnerovců na Voroněž a dál událost docela děsivá. Naznačil totiž možnost nějaké imploze Ruska a její případnou podobu, která by mohla přinést cosi podobného jako zhroucení té země na konci první světové války.
Jurodivý ruský spisovatel a filozof Vasilij Rozanov tehdejší revoluční zvrat popsal slovy: „Opilá bába šla a
