Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Z okna házeli knihy na náklaďák.“ Před 69 lety zlikvidovali komunisti kláštery a duchovní nahnali do lágrů

„V četných klášterech byli ukrýváni nepřátelští agenti, vyzvědači a dokonce vrahové. V klášterech byla odhalena skladiště zbraní, tajné vysílací stanice a mnohé kláštery se staly základnami vyzvědačské činnosti." Těmito slovy začínala zpráva vydaná ČTK 18. dubna 1950, k jejíž ilustraci byla zřejmě pořízena reportáž z kláštera na Svaté Hoře s neobratně naaranžovanými záběry. Foto: ČTK
„V četných klášterech byli ukrýváni nepřátelští agenti, vyzvědači a dokonce vrahové. V klášterech byla odhalena skladiště zbraní, tajné vysílací stanice a mnohé kláštery se staly základnami vyzvědačské činnosti.“ Těmito slovy začínala zpráva vydaná ČTK 18. dubna 1950, k jejíž ilustraci byla zřejmě pořízena reportáž z kláštera na Svaté Hoře s neobratně naaranžovanými záběry. Foto: ČTK

Komentář Petra Jana Vinše: V noci z 27. na 28. dubna roku 1950 proběhla druhá vlna násilné likvidace mužských klášterů komunistickým režimem. Nejde jen o výmluvné memento obtížně vyčíslitelných škod na duchovním prostředí naší země, ale i ukázku toho, kam až může vést cynické brnkání na proticírkevní strunu.

Tento víkend si připomínáme výročí likvidace mužských klášterů, které komunističtí plánovači dali kafkovsky znějící krycí jméno „akce K“. Její historie – K jako „kláštery“, abychom snad soudruhy nenařkli z přílišné kulturně-literární rafinovanosti – se začala psát o rok dříve v ledečské Číhošti. Na třetí neděli adventní, 11. prosince 1949, se zde během kázání místního kněze Josefa Toufara údajně pohnul křížek na hlavním oltáři a tato událost začala být věřícími rychle vnímána jako zázrak a Boží znamení, jehož možné politické vyznění bylo záhy jasné i soudruhům. To zafungovalo v atmosféře nastupující diktatury proletariátu jako rozbuška a následoval kolotoč prvních velkých proticírkevních represí.

Farář Toufar byl vyšetřovateli StB ve valdické věznici doslova utlučen k smrti a vlastně tak pokazil plány Státního úřadu pro věci církevní na první monstrproces s „náboženským tmářem“ podle sovětského vzoru. Hledal se tedy zástupný cíl.

V souvislosti s „číhošťským zázrakem“ uvázli v síti StB i želivský premonstrátský opat Bohumil Vít Tajovský, zatčený dva dny po Toufarovi, a Augustin Machalka, opat premonstrátského kláštera v Nové Říši. Dne 26. února 1950, tedy jen den po Toufarově smrti, která scenáristy budoucího monstrprocesu zbavila hlavní „hvězdy“, vyhlásil Klement Gottwald řešení likvidace všech mužských řeholních řádů jako úkol dne.

Den nato schválila takzvaná „církevní šestka“ – pomocný orgán předsednictva ÚV KSČ, složený z Gottwaldova zetě Alexeje Čepičky, Václava Kopeckého, Zdeňka Fierlingera, Viliama Širokého, Vladimíra Clementise a Jiřího Hendrycha a příležitostně i Zdeňka Nejedlého –, plán na provedení „centralizace“ řeholníků. Centralizace byl dobový eufemismus pro internaci, případně umístění do nějaké obdoby koncentračních táborů, které řada řeholníků už zakusila za totality předchozí.

Celé plánované a připravované akci předcházela poměrně rozsáhlá zpravodajská politická příprava a tisková kampaň v loajálních tiskových orgánech. Protože se plánovaný zákrok měl týkat mužských řeholních řádů, byla kampaň namířená právě proti nim. Dobová instrukce zněla zcela pragmaticky takto: „Kompromitovat církevní řády, aby

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře, Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější