„Cítili jsme se ponížení, malinkatí.“ Bývalí kolegové Nory Fridrichové mluví o práci ve 168 hodinách

To, že vyzvala vedení České televize k prošetření někdejšího kolegy a šéfa reportážní publicistiky Marka Wollnera kvůli obviněním z údajného nevhodného chování k podřízeným právě moderátorka Nora Fridrichová, mnohé její bývalé spolupracovníky překvapilo.

Zaprvé se domnívali, že Fridrichová a Wollner jsou mnohaletí přátelé, nebo minimálně blízcí kolegové. Především je ale šokovalo, že popisované chování, které mělo mimo údajného sexuálního obtěžování zahrnovat také šikanu a bossing, problematizuje zrovna ona. Některé ze zmiňovaných těžkostí prý totiž zažili právě pod jejím vedením.

„Když se začala vyšetřovat Nora, říkala jsem si, že jestli šel Marek Wollner za bossing – a jasně, i nějaké sexuální narážky –, pak jsem zvědavá, co vzejde z tohohle. Jestli třeba alespoň nějaký zdvižený prst,“ říká jedna z bývalých redaktorek 168 hodin.

Později totiž Wollner podal podnět zase na Fridrichovou – dnes tvrdí, že tak jednal právě na základě výzvy jejích bývalých podřízených. Česká televize tak už podruhé v průběhu několika měsíců řešila údajně nevhodné chování vedoucího pracovníka. I podruhé šlo navíc o moderátora a dramaturga jednoho z nejsledovanějších publicistických pořadů v zemi.

Generální ředitel ČT Petr Dvořák po ukončení šetření ke 168 hodinám oznámil, že vůči stávajícím redaktorům nedocházelo k šikanóznímu nebo jinému nevhodnému nebo nežádoucímu chování, které by podstatně překračovalo hranici jednání mezi nadřízenými a podřízenými. Konkrétní výpovědi, které komise vyslechla, instituce oficiálně veřejně nikdy nesdílela ani nekomentovala.

Deník N v posledních měsících mluvil s více než deseti lidmi, kteří mají s Norou Fridrichovou coby nadřízenou ve 168 hodinách přímou zkušenost. V pořadu působili na různých pozicích, někdy šlo o interní zaměstnance, jindy o externí spolupracovníky. Někteří sdíleli své poměrně čerstvé zkušenosti, jiní se ve vzpomínkách vraceli o několik let zpět. Někdo souhlasil s užitím anonymizovaných výpovědí, jiní svůj příběh vůbec sdílet nechtěli. V některých případech ale redakci alespoň potvrdili situace, které se jich osobně týkaly. Všechny respondenty Deník N oslovil sám a zná jejich identitu. V textu vystupují anonymně. Svá jména si nepřáli zveřejnit kvůli případným dopadům na jejich další působení v ČT nebo dalších médiích či kvůli obavám z možných veřejných útoků.

Ve svých výpovědích mluví o