Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Našim postkomunistickým konzervativcům naplňuje Orbán jejich zamrzlé fantazie o „skutečném Západu“

Postkomunističtí konzervativci tak dlouho mířili na Západ, který si kdysi za železnou oponou vysnili a nekriticky obdivovali, až se s Orbánem vydali na Východ. Ilustrační foto: ČTK
Postkomunističtí konzervativci tak dlouho mířili na Západ, který si kdysi za železnou oponou vysnili a nekriticky obdivovali, až se s Orbánem vydali na Východ. Ilustrační foto: ČTK

Komentář Karla Dolejšího: Za rapidně se zhoršující mezinárodní situace přihlížíme bankrotu iluzivního pojetí „západnosti“ zakotveného v kolektivní retrofantazii postkomunismu. Po vymizení postkomunistické levice z parlamentních lavic prakticky všech bývalých sovětských satelitů čeká s jistým zpožděním totéž i „konzervativní“ postkomunistickou pravici.

V románu Bernarda Cornwella Sharpův atentátník vysvětluje důstojník hlavnímu hrdinovi souvislosti obdržení ruské medaile následujícími slovy: „Je to samozřejmě blýskavá cetka, ale v Rusku vám poskytuje jistá privilegia. Můžete bičovat nevolníky nebo močit do Volhy, prostě takové věci.“

Nelze vyloučit, že také vyznamenání Viktora Orbána ruskou pravoslavnou církví s sebou ponese podobná oprávnění. Ještě podstatnější ovšem bude fakt, že v mezinárodní situaci, kterou Kreml soustavně vykládá jako „válku s kolektivním Západem“, to je právě maďarský premiér, koho Moskva vybavila posvěceným kusem pentle.

Řád „Slávy a cti“ I. stupně získal Orbán podle slov patriarchy Kirilla proto, že prý „věnuje velkou pozornost křesťanským hodnotám“ a že je „zodpovědný a zásadový vůdce státu připravený důsledně obhajovat národní zájmy“. Přesně týmiž argumenty bývá také bráněn a vychvalován svými středoevropskými příznivci, kteří jej považují za údajně vhodnou protiváhu progresivistických agend původního demokratického Západu.

Málokdo ovšem pochybuje o tom, že metál ve skutečnosti v Moskvě udělili kvůli Orbánovu soustavnému torpédování kroků EU a NATO, které směřují proti zájmům ruského imperiálního agresora.

Jak ale vůbec došlo k tomu, že se politika řekněme německé CDU v době kancléřky Angely Merkel jeví postkomunistickým pravičákům shromážděným kolem Orbána jako „ultralevicová“ a že jako „socialistický“, či rovnou „komunistický“ vnímají vlastně celý západní politický mainstream?

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější