Deník N

Na rodičovské řídí festival i radí s „mateřskou divočinou“. Pracovní dobu mi hlídají děti, říká Lucie

Když začínala Lucie Ambrožová pracovat, měla strach, zda pár hodin denně zvládne skloubit s péčí o dceru. Nyní má dvě děti a množství práce, kterou dělá, podle ní odpovídá plnému úvazku. Foto: Archiv Lucie Ambrožové
Když začínala Lucie Ambrožová pracovat, měla strach, zda pár hodin denně zvládne skloubit s péčí o dceru. Nyní má dvě děti a množství práce, kterou dělá, podle ní odpovídá plnému úvazku. Foto: Archiv Lucie Ambrožové

Při práci na rodičovské dovolené se člověk pořád trénuje – nejprve má vždy pocit, že něco nejde, a pak to najednou dělá naplno, říká Lucie Ambrožová. Matka dvouleté a pětileté holčičky řídí Festival o těhotenství, porodu a rodičovství a pomáhá ženám během jejich šestinedělí. Jejím příběhem zahajujeme seriál, ve kterém budeme popisovat, jak čeští rodiče zvládají skloubit péči o malé děti a kariéru.

K oběma zmíněným činnostem se činorodá žena dostala až v posledních letech. Jako malá chtěla být spisovatelkou a později, když nastupovala na filozofii na vysoké škole, nechávala svou budoucnost otevřenou.

Během dálkového studia managementu v kultuře na Masarykově univerzitě v Brně začala pracovat na plný úvazek jako vedoucí recepce v malém hotelu. Práce jí sice šla a bavila, po několika letech se ale začala cítit vyhořele. „Dělaly jsme tam s šéfovou první poslední, hotel nám ale nepatřil. Byla jsem workoholička, takže jsem tam trávila celé dny,“ vysvětluje.

V době, kdy se rozhodla podat výpověď, zjistila, že čeká dítě. V hotelu sice nakonec ještě několik měsíců zůstala, bylo však jasné, že se tam po rodičovské dovolené nevrátí.

Díky tomu vnímala začátek prvního mateřství skutečně jako dovolenou. „Najednou se tam přesunulo sto procent mé pozornosti a byla jsem spokojená s tím, že nic jiného nemusím,“ vzpomíná jednatřicetiletá Ambrožová.

Od psaní k festivalu

Když bylo její dceři zhruba osm měsíců, ozvali se jí z neziskové organizace Komunikujeme, pro kterou v minulosti psala texty, zda by se mohla znovu zapojit.

„Říkala jsem si, kde vezmu ten čas, vždyť

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Zkušenosti českých rodičů

V tomto okamžiku nejčtenější