Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Vatikán dal miliony na chirurgickou kliniku, zmizely v roubence u Benešova. Neziskovka s biskupem do projektu lákali Šándora i Čunka

Dům ve středočeských Zahořanech, kde chtěla neziskovka postavit kliniku. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Dům ve středočeských Zahořanech, kde chtěla neziskovka postavit kliniku. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Církev řeší, kam zmizel více než dvoumilionový dar, který poskytla ředitelce humanitární organizace Mezinárodní dětský kříž Taťjaně Horákové na stavbu chirurgické kliniky pro dětské oběti válek. Jak zjistil Deník N, zdravotnické zařízení mělo podle jejího plánu vzniknout v chalupě ve vsi s dvaceti obyvateli. O pomoc s vybudováním kliniky Horáková žádala i senátora Jiřího Čunka nebo bezpečnostního analytika Andora Šándora.

Malebná vesnička se rozprostírá kolem návsi s hasičskou zbrojnicí a rybníčkem. Jediné, co tu můžete kolem středečního poledne slyšet, je štěkot psa, který se zoufale snaží překonat plot u jednoho z domů. Osada Zahořany u Bystřice na Benešovsku má zhruba dvacet obyvatel a asi nejzajímavějším bodem její historie je, že se za druhé světové války stala součástí vojenského cvičiště Waffen SS a její obyvatelé museli být vystěhováni. Vesnice nemá hospodu, obchod ani úřad.

O to překvapivější je, že právě zde měla stát ambiciózní klinika pro děti zasažené válkou. Tu zde chtěla vybudovat Taťjana Horáková, prezidentka údajné humanitární organizace Mezinárodní dětský kříž, která se sice chlubí dlouholetým působením v krizových oblastech, nikdo ze zasvěcených ale o ní nikdy neslyšel.

Na místě, kde měla klinika vzniknout, stojí zrekonstruovaná roubená chalupa. Na zápraží je zaparkované kolečko, vedle plynový gril a na stěnách domu visí historické zemědělské nástroje. Nic nenaznačuje tomu, že by zde měly být ošetřovány zraněné a válkou traumatizované děti. Přesto jsme na správném místě. Kromě informací z plzeňského biskupství to potvrzují i místní. „Táňa? Jo, ta tady bydlela, ale pár měsíců zpátky se odstěhovala,“ popisují sousedé ředitelku pochybné organizace, která sice nikdy nedoložila skutečnou činnost, a přesto se jí podařilo získat podporu řady vlivných lidí.

Nikdo ze sousedů neví, jak se sem Horáková dostala, ale všichni znají její údajný příběh: působení ve válečných konfliktech v Sýrii, v Afghánistánu, v Jugoslávii. Příběh o tom, jak jí při záchranné misi zemřel ve válce syn, jak byla čtyřikrát nominována na Nobelovu cenu míru. Vše, co dříve vyprávěla redaktorům Deníku N i dalším médiím.

V Zahořanech se objevila zhruba před pěti lety. Proč zrovna zde, nikdo neví. Někteří z místních mluví o tom, že ji sem měli ukrýt kvůli bezpečnosti. Všichni ale shodně Horákovou popisují jako tichou, zhruba sedmdesátiletou ženu, která s nikým moc nemluvila. Když už, tak na většinu obyvatel působila odměřeným dojmem.

Jedna věc je jistá, s okolním světem komunikovala převážně přes internet. „Sledovala tak věci ze světa, prý tak komunikovala i s lidmi ze své organizace,“ popisuje sousedka.

Nejen ona, ale i další obyvatelé Zahořan začali mít brzy pochybnosti o tom, nakolik jsou její historky pravdivé. Potvrdili, že Horáková trávila naprostou většinu svého času právě uvnitř domu v Zahořanech nebo na zahrádce, schovaná před zraky sousedů. To, že by cestovala po světě, jak tvrdila novinářům, možné není. „Jednou jsem ji třeba viděl jít po silnici. Jak mě zahlédla, hned se otočila a šla domů. Měla dost možná trauma po tom zajetí v Sýrii,“ popisuje místní „náčelník“ Oldřich Děd.

Obec Zahořany spadá pod město Bystřice. V roce 2013 zde žilo 22 trvale přihlášených občanů, z toho 11 žen a 11 mužů. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

V Zahořanech Horáková měla být i loni na podzim, kdy odeslala dopis premiéru Andreji Babišovi, který ho následně předal Lidovým novinám. Doma měla být i později v době, kdy redaktorům Deníku N tvrdila, že přednáší o svých zkušenostech z válek na mezinárodním summitu v Německu.

A své údajné zkušenosti z konfliktů chtěla využít také zde, v Zahořanech u Bystřice. Alespoň o tom přesvědčila katolickou církev, která jí poskytla více než dva miliony na to, aby v zapadlé vísce ve Středočeském kraji vybudovala chirurgickou kliniku pro dětské oběti válek.

Pomoci jí k tomu měly peníze z Vatikánu, o které zažádala skrze plzeňské biskupství. A které také dostala.

Vatikán, který Horáková oslovila skrze plzeňské biskupství, v roce 2015 na projekt poskytl sto tisíc dolarů (tehdy zhruba dva a půl milionu korun). Dalších 55 tisíc dostala přímo od plzeňské diecéze.

Organizace, kterou nikdo nezná

Taťjana Horáková na sebe upozornila textem na serveru Lidovky.cz, v němž obhajovala odmítavý postoj premiéra Andreje Babiše k přijetí 50 syrských sirotků. Dopis do redakce LN nechal přeposlat sám premiér, do jehož svěřenského fondu list patří, a podklady od této přinejmenším nevěrohodné organizace se dokonce oháněl v televizním rozhovoru. Lidovky posléze komentář z webu stáhly.

Organizace sama o sobě tvrdí, že už 26 let pomáhá ve válečných zónách, kde zároveň její prezidentka Horáková působila jako válečný chirurg. Většina informací, které o sobě údajná neziskovka šíří, působí přinejmenším pochybným dojmem a není možné je ověřit. Čtyřikrát Horákové údajně jen těsně unikla nominace na Nobelovu cenu míru, strávila měsíce v zajetí, vyjednávala s diktátory, a především dlouhé roky pomáhala zachraňovat děti ve válečných konfliktech.

Jenže žádná z českých humanitárních organizací působících v krizových oblastech o ní nikdy neslyšela. Nalézt informace nebo jakýkoli důkaz o její činnosti se zatím nepodařilo.

Peníze se utratily, majitel se nezměnil

Pod oběma finančními dary, které Horáková od církve dostala, je podepsán tehdejší plzeňský biskup František Radkovský. Již dříve Deníku N řekl, že se s Taťjanou Horákovou osobně zná od roku 2002 a sám se tituluje jako čestný prezident Mezinárodního dětského kříže. I proto se podle svých slov ve snaze získat peníze na vybudování kliniky angažoval.

„Záměrem bylo pořídit nemovitost v hodnotě 5,3 milionu korun, kdy organizace měla vizi, že získá další prostředky od významných státních institucí (premiér Sobotka a další, stejně tak i významné zahraniční subjekty), jakož i od dalších jednotlivých diecézí, nicméně se nepodařilo požadovanou výši kupní ceny sehnat,“ sdělil loni Radkovský v e-mailovém vyjádření pro Deník N.

„Organizace měla detailně promyšlený záměr pomoci, především vytvořením kliniky válečné dětské chirurgie, která by se tyto těžce zkoušené děti snažila nejprve uklidnit a dát jim pocit bezpečí a nového domova, a potom opravit jejich rány, jako jsou například pahýly jejich rukou a nohou, tak, aby s těmito zraněními a omezeními mohly co nejlépe prožít celý svůj život,“ vysvětloval tehdy projekt Radkovský.

I když se zbytek peněz sehnat nepodařilo, podle Radkovského Horáková za peníze od církve nějakou nemovitost koupila. Stála prý 2,1 milionu a měla fungovat jako „zázemí organizace a sklad materiálu lékařských potřeb“. Tímto „zázemím“ měla být právě chalupa v Zahořanech u Bystřice, což nyní Deníku N potvrdilo plzeňské biskupství s tím, že má k dispozici kupní smlouvu na nemovitost.

Budovy na fotografii chtěla podle místních Horáková spojit nadzemním tunelem. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Jenže Taťjana Horáková sice ve zmíněné chalupě bydlela, ale nikdy ji nevlastnila, alespoň podle katastru nemovitostí. Nevlastnila ji ani humanitární organizace Mezinárodní dětský kříž. Katastr nemovitostí jako majitelku uvádí Dagmar Sečkařovou, kterou se však redakci zkontaktovat nepodařilo.

Místní však tvrdí, že nemovitost patří jejímu partnerovi Milanu Šulcovi. Tomu by nasvědčovalo i to, že před objektem stojí zaparkované auto, které má na přívěsu menší člun s nápisem Rozmarná Róza. Ta odkazuje na stejnojmenný penzion ve Štěchovicích, jehož majitelem je právě Šulc.

Ten sice nepopřel, že u něj v Zahořanech Horáková žila, víc se o ní ale odmítl bavit. „K tomuhle já se vám nebudu vyjadřovat. Klidně ať si to církev a policie vyšetří, možná pak budete všichni překvapeni,“ odpověděl po telefonu na dotazy, odkud Horákovou zná či zda věděl o jejích plánech.

Hovořit nechtěl ani o penězích, ale nevyloučil, že by od Horákové nějaké dostal. „To není vaše věc,“ vzkázal.

Pomoc sháněla u Čunka či Šándora

Kliniku Horáková nepostavila, i když pro svůj údajný záměr sháněla vlivné spojence z politiky i bezpečnostních kruhů. Již dříve Deník N upozornil, že skrze biskupa Radkovského oslovila třeba komunistického poslance Jaroslava Doubravu nebo další zástupce komunistické strany. Ostatně právě v pražské budově vlastněné KSČM má Mezinárodní dětský kříž svou „centrálu“.

Podle místních za ředitelkou MDK do Zahořan přijížděly významné osobnosti – třeba lidovecký senátor Jiří Čunek. „Několikrát mi tehdy volala, poté se ozval i biskup Radkovský, který mi řekl, že jí poskytl nějaké osobní peníze. Sešli jsme se s tím, že za mnou přišla do Senátu, jestli bych jí nemohl pomoci s klinikou,“ popsal Čunek, podle něhož šlo zhruba o dobu kolem roku 2014.

Horáková mu měla vylíčit, že má vytipovanou stavbu, kterou chce koupit, a potřebuje na ni rychle sehnat peníze. „Vyprávěla mi svůj příběh, jak byl její syn zabit při poskytování pomoci v zemi ohrožené válkou. Jel jsem se tedy coby člověk, který zná stavební právo, podívat, jak se jí dá pomoct,“ dodal a potvrdil, že skutečně vyrazil do Zahořan.

„Tam jsem ji dost zklamal, protože jsem jí řekl, že takováto venkovská chalupa bez řádného hygienického zabezpečení není vhodná jako ozdravovna. Navíc se mi zdálo, že je cena příliš velká,“ dodal senátor s tím, že kvůli Horákové oslovil i několik realitních makléřů.

Viděn měl být na místě také bezpečnostní expert a bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby Andor Šándor. „To opravdu ne, snažím se horečně vzpomenout, ale určitě bych si pamatoval, kdybych ji jel navštívit. Netuším,“ odpověděl generál v záloze na otázku, zda ve vsi byl. Potvrdil však, že ho jak Horáková, tak biskup Radkovský oslovili a on s nimi byl ve spojení.

Místní Horákovou znali, jak se tam vzala a kam zmizela, však neví, Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

„Ano, oslovili mě. Komunikaci jsem s ní ukončil. Nechci jim nijak ublížit, ale nepůsobilo to na mě vůbec důvěryhodně,“ dodal Šándor. Vyměnili si prý několik e-mailů. Už si prý nevzpomíná, kdy to bylo.

„Určitě jsem se s ní neviděl, komunikaci s ní jsem poměrně rychle ukončil,“ dodal. Brzy však připustil, že si psali ještě loni na podzim, kdy si Horáková měla stěžovat na „lživé články Deníku N“.

Církev bojuje o peníze i dobré jméno

Čunek i Šándor potvrdili, že hlavním důvodem, proč s Horákovou nadále komunikovali, bylo právě slovo biskupa Radkovského. „Já pana biskupa považuji za naprosto čistého a poctivého člověka, proto jsem mu věřil,“ popsal Čunek. Podobně mluví také Šándor, podle něhož byla přítomnost biskupa jistou „zárukou“.

To, že mohlo být dobré jméno biskupa Radkovského zneužito, nevylučuje ani jeho nástupce Tomáš Holub. „Může to vrhat špatné světlo na církev, bohužel. Pan biskup František je člověk nesmírně dobrého srdce. Obávám se, že nemůžu vyloučit, že tato jeho nesmírně dobrá a charismatická vlastnost byla zneužita,“ řekl Deníku N.

Právě Holub z pozice plzeňského biskupa nyní řeší, co se s penězi od církve stalo. Chalupa v Zahořanech se nikdy klinikou nestala, není ani v majetku Mezinárodního dětského kříže. Kam miliony zmizely, není jasné.

Vědět by to mohla Taťjana Horáková, která však už v Zahořanech není. „Před pár měsíci se odstěhovala. Prý jí někdo začal házet kameny do oken, ale nikdo tady nic takového neviděl,” popsala Deníku N sousedka, která s Horákovou po dobu jejího pobytu komunikovala. Sama ředitelka MDK dříve odmítla vysvětlit, kde peníze skončily.

„Ano, peníze jsme dostali, ale snad si nemyslíte, že budu vysvětlovat, na co byly použity. Nebudu odpovídat na tyto otázky. Peníze jsme neprochlastali, neprošustrovali jsme je, použili jsme je na správnou věc. Já dost dobře nechápu, proč bych o těchto věcech měla mluvit a nechávat to rozmazávat v médiích,“ sdělila již dříve Deníku N.

Líbí se vám článek Deníku N? Pokud nechcete přijít o ty další, objednejte si do mailu některý z našich přehledů, které pravidelně posíláme. Vybrat si můžete na této stránce.

Podle místních odvezl Horákovou Radkovský

Kde je Horáková nyní, nikdo z místních neví. Ze Zahořan ji podle místních odvezl právě emeritní biskup Radkovský. Ten to nepotvrdil, ani nevyvrátil, dlouhodobě odmítá s Deníkem N o případu komunikovat. „Omlouvám se, ale jsem přesvědčen, že by to nebylo vhodné,” odmítl koncem února žádost o setkání. Nereagoval ani na SMS před vydáním tohoto článku.

Biskup Tomáš Holub říká, že se mu Radkovský s ničím takovým nesvěřil. A nemyslí si, že by něco takového bylo možné. „Biskupa Františka vídám každý den, že by ji někam odvezl, mi připadá jako nesmysl,“ dodal.

Situaci však brzy může výrazněji posunout nový papežský nuncius v Praze Charles Daniel Balvo, který se s případem podrobněji seznámil a nyní zjišťuje další možný postup. „Zajišťuje kontrolu celého procesu a na základě jeho výsledků pak budeme společně postupovat dále,“ odpověděla Deníku N Zuzana Lášková, mluvčí plzeňského biskupství, které se na kontrole podílí.

Mezinárodní dětský kříž

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější