Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Potřebuju stálou asistenci. Chci žít důstojně jako normální lidé, říká muž s fyzickým postižením a třemi tituly

Michal Novotný potřebuje nepřetržitou asistenci. Sám se nemůže ani napít. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Michal Novotný potřebuje nepřetržitou asistenci. Sám se nemůže ani napít. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Michal Novotný se narodil s dětskou mozkovou obrnou. Dětství prožil v pražském Jedličkově ústavu. V současnosti má čtvrtý stupeň postižení, který mu zajišťuje pět hodin péče asistenta denně. Prakticky to znamená, že jej pečovatel třikrát za den přijde přebalit a dá mu najíst a napít. Jinak je padesátiletý muž v bytě sám a bez pomoci. Kvalita jeho života závisí na tom, jestli politici schválí pro lidi s těžkým postižením pátý stupeň asistence. Michal dnes bude kvůli tomu v centru Prahy shánět podpisy na petici.

Než jsme se potkali, napsal mi do e-mailu: „Mám tři vysoký školy a ležím doma s plínama v posteli. Když z ní spadnu, pomůžou mi až ráno. Nebo když se mi udělá špatně, ležím na břiše ve zvratkách a těším se na ráno. Naposledy mi to poleptalo ruku.“

Čekala jsem velmi frustrovaného muže. Když mi ale asistentka otevřela dveře jeho bytu, ještě jsem se nestačila zout a z druhé strany bytu ke mně dolétl veselý pozdrav.

A Michal se smál pořád. Dokonce i ve chvíli, kdy mi líčil, jak jej dvě pečovatelky citově vydíraly a donutily ho dát jim generální plnou moc. Když ji měly, už stačilo těžce postiženého muže jen okrást a víc se mu neozvat.

Michal skončil v osobním bankrotu a s přesvědčením, že „ženským už nevěří“. Jen to říká tónem, u něhož nevíte, nakolik vážně tuhle svoji skepsi myslí.

Svůj čas se snaží využít co nejproduktivněji. Vystudoval překladatelství, žurnalistiku a práva. Ničím z toho se ale neživil, protože mu nikdy nikdo nedal práci.

Nedávno se Michal zúčastnil projektu Pátý stupeň, který spustila organizace Asistence. Lidem s takto těžkým postižením proplácela celý rok permanentní přítomnost asistentů a asistentek.

Michal konečně zažil svobodu, kdy mohl se svým osobním asistentem vyrazit kdykoli kamkoli. Jenže po roce bohužel tahle svoboda skončila a Michal si připadal, jako by mu někdo sebral silnou drogu.

Zase se ocitl sám v bytě a asistenta má jen na pět hodin denně. Na víc mu příspěvek na péči nestačí. Proto bude dnes v centru Prahy sbírat podpisy pod petici, která žádá právě pátý stupeň.

Slib od ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky už lidé s těžkým postižením mají. Zavázal se k tomu na konferenci Jak umožnit lidem s postižením svobodně žít?, která se na konci května konala v Poslanecké sněmovně.

Mimo jiné tam řekl: „Byl bych rád, abychom legislativní změny dokázali zrealizovat alespoň k 1. lednu 2025. To znamená schválit je v průběhu roku 2024. Už to není moc kam odkládat.“

Není. Lidí s tak těžkým postižením, jaké má Michal, je v Česku zhruba osm tisíc. A v pomoc doufá každý z nich.

Rozhovor s Michalem Novotným je stručný, protože se mu velmi těžce mluví. Na některé věty a slova jsme se s jeho asistentkou Michaelou musely opakovaně doptávat.

Co se v rozhovoru mimo jiné dozvíte:

  • Jaké dětství měl Michal Novotný v totalitním Československu.
  • Proč nikdy nepracoval.
  • Jak ho okradly dvě pečovatelky.
  • Co by si přál ze všeho nejvíc.

Je vám padesát let. Týden před 17. listopadem 1989 vám bylo šestnáct. Jaký byl život člověka s těžkým postižením za minulého režimu?

Všichni postižení byli izolovaní, nikam jsme nesměli. Vzpomínám si, že když byl v Paláci kultury sjezd KSČ, nesměli jsme se objevit na ulici.

Tedy taková Potěmkinova vesnice, svět, ve kterém lidé s postižením neexistují?

Ano. Byl jsem v ústavu.

Byl jste v Jedličkově ústavu. Jestli to chápu správně, trávil jste tam pracovní dny. Na víkendy si vás rodiče brali domů.

Ano.

Jak to v Jedličkově ústavu vypadalo? Předpokládám, že tam bylo hodně klientů na jednoho pracovníka.

Byli tam jen dva lidi na směnu.

Na kolik pacientů? Na třicet?

Tak padesát šedesát dětí na dva pracovníky, takže to dopadalo tak, že

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Sociální politika

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější