„Pro ostatní jsme byli parta zhulenců. Jenže my jsme byli první.“ Vychází kniha o Radiu 1
„Dnes něco naprosto nepředstavitelného,“ opakuje novinářka Jana Kománková během rozhovoru o Radiu 1. Nejdřív chtěla sepsat osobní vzpomínky na srdcovou stanici, nakonec vznikla kniha podrobně mapující historii prvního soukromého rádia v československém éteru. Radio 1 dodnes platí za rozcestník svěží a alternativní kultury, dříve si posluchači na frekvenci 91,9 domlouvali srazy a dýdžejové do vysílání prosili o něco k jídlu.
V rozhovoru se dočtete:
- Jak vypadalo úplně první studio Radia 1 pod Stalinem
- Jak proběhlo zabavení vysílačky počátečního pirátského vysílání
- Kdy přišla srážka s realitou a jak rádiu pomohla Trojská mlékárna
- Jak vznikla znělka se sloganem „ta koza už mě neposlouchá a ta poslouchá jenom Radio 1“
- A kdy to s Radiem 1 vypadalo bledě.
Radio 1 začalo vysílat 19. října 1990 pod názvem Radio Stalin jako první nezávislá stanice v Česku (v Československu bylo první bratislavské Fun Radio 10. 6. 1990), navíc ilegálně v rámci výstavy Totalitní zóna. V čem bylo tehdy nové?
Ve všem. Ve státním rozhlasu přišel moderátor do studia, kde na něj čekal připravený seznam skladeb, on jednu pustil a zdvořile řekl například: „Toto byla píseň od britské skupiny The Cure.“
V Radiu 1 odehrál dýdžej směnu s kamarádem, kterého náhodou potkal v hospodě, během vysílání dál popíjeli a mezitím do studia dorazili další přátelé. Když jsem byla ještě jen posluchačka, Josef Sedloň si během vysílání vzpomněl, že má hlad, tak do mikrofonu poprosil, zda by mu někdo nepřinesl housku. Za chvíli ji měl na stole.
Zvrhl se někdy večírek za mikrofonem?
Občas se to stalo. Párkrát jsem přišla do studia plného lidí, které kolega posbíral někde po barech, pili, kouřili, hulákali a nechtěli mě nechat vysílat. Bizarní situace byly celkem běžné. Ondřej Štindl mi vyprávěl, jak mu během noční směny na dveře zabouchali nějací lidé s tím, že jsou kapela z Belgie a slyšeli, že se dá v rádiu přespat. S
