Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Dvacet let Mars Expressu aneb jak jsem se stal „Marťanem“

Sonda Mars Express nad planetou. Pozadí tvoří skutečný snímek, obrázek kosmické lodi je samozřejmě dokreslený. Foto: ESA/DLR/FU Berlin, CC BY-SA 3.0 IGO
Sonda Mars Express nad planetou. Pozadí tvoří skutečný snímek, obrázek kosmické lodi je samozřejmě dokreslený. Foto: ESA/DLR/FU Berlin, CC BY-SA 3.0 IGO

Když se před dvaceti lety zažehly v kazašské stepi motory ruské nosné rakety Sojuz, spousta lidí napříč Evropou hleděla na její start s obavami. Věděli, že pod aerodynamickým krytem na vrcholku té kovové bestie chrlící oheň se skrývá jejich milované dítko. Dítko, které nám mělo pomoci poodhalit tajemství rudé planety. Psalo se 2. června 2003, když se na svou 400 milionů kilometrů dlouhou cestu vydala evropská planetární sonda Mars Express.

Zatímco ti, kdo start sledovali, si po pár minutách mohli poprvé pořádně oddechnout – došlo totiž k úspěšnému dopravení sondy na oběžnou dráhu Země –, autorovi těchto řádek to bylo jedno. Naprosto. Tehdy ho starty kosmických lodí k Marsu nezajímaly. Jenže jak se teprve měl dozvědět, právě tahle událost mu zakrátko od základu změnila život a nasměrovala ho do nečekaných sfér. Do vědy!

Ale nepředbíhejme. Po dopravení šestisetkilogramové sondy Mars Express na oběžnou dráhu Země došlo k zážehu horního stupně rakety Sojuz, zvaného Fregat. Ten udělil sondě rychlost dostatečnou k tomu, aby se dostala ze sevření pozemské gravitace a zamířila na meziplanetární cestu k Marsu. Řídícímu týmu mělo začít pět nudných měsíců, jenže kvůli chybě v navigaci i v napájení sondy tomu tak nebylo. I přes pár stresových okamžiků si ale nakonec mohli všichni 20. prosince skutečně oddechnout. Hlavní motor sondy se zažehl, a tak se Mars Express ocitl na oběžné dráze Marsu. Na místě, odkud se mohl dát do výzkumu planety.

Ke splnění tohoto úkolu měla sonda na palubě řadu vědeckých zařízení, která umožňovala spatřit nejen povrch Marsu ve třech rozměrech a podívat se pod něj, ale také určit jeho mineralogické složení. Sonda navíc dokázala prozkoumat chemické složení atmosféry Marsu, změřit její teplotu i atmosférický tlak. Dopravili jsme tak k rudé planetě průzkumníka, který sliboval, že naše představy o Marsu dost významně promění. A poslední dvě desetiletí ukázala, že se Evropské vesmírné agentuře s jejími evropskými partnery tento předpoklad podařilo více než úspěšně naplnit.

Měření pořízená Mars Expressem totiž vedla k řadě fascinujících objevů. Za těch dvacet let jste tudíž mohli zaregistrovat zprávy o objevení obrovských zásob vody ve formě ledu na řadě míst – jak v oblastech marsovských pólů, na kterých se třpytí obrovské polární čepičky, tak u rovníku, kde přítomnost různých zvláštních útvarů na povrchu ukazuje, že se tam historicky vodní led musel vyskytovat. Sonda navíc dokázala za pomoci palubního spektrometru pracujícího ve viditelné a infračervené části světla, tedy speciální kamery umožňující zkoumat světlo odražené od povrchu Marsu, objevit řadu minerálů, jejichž přítomnost na tváři rudé planety nejde bez dřívější přítomnosti kapalné vody vysvětlit.

Mars Express nám tak pomohl pochopit, že Mars nemohl být vždy suchým, prašným a mrazivým světem, jakým je dnes. Kdysi dávno na něm musely panovat podmínky dovolující přítomnost kapalné vody. Pořádný rozruch pak Mars Express vyvolal před pár lety, když

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Vesmír

Věda

V tomto okamžiku nejčtenější