Rok 1942 a protinacistický odboj: pro nás hlavně atentát na Heydricha. Proti Hitlerovi se ale bojovalo všude v Evropě. I v Říši
Seriál Přepište dějiny: Když u nás mluvíme o protinacistickém odboji ve spojení s rokem 1942, padají samozřejmě především pojmy atentát, Anthropoid, Kubiš, Gabčík, krypta, Lidice atd. Veřejným prostorem se z úst politiků i historiků šíří pochopitelně úcta, ale občas i patos hovořící o národě hrdinů, kteří zasáhli nacistickou hierarchii na nejvyšším místě, jaké se kdy komu v Evropě zasáhnout podařilo. Prostě evropští primusové i v odboji. Pohled na něj v celoevropském kontextu nabízí ale poněkud jiný obraz (odvahu a činy výsadkářů a jejich domácích podporovatelů, které si v těchto dnech opět připomínáme, to samozřejmě ani v nejmenším neumenšuje).
Kdyby si, řekněme, britské ministerstvo zahraničí nechalo kolem roku 1942 zpracovat analýzu, jak jsou na tom odbojová hnutí v Evropě, získalo by pestrou směsici přístupů k tomu, jak okupační nacistické či fašistické správě vzdorovat. V Polsku se například v únoru 1942 z několika odbojových formací ustavila Armia Krajowa (Zemská armáda) vedená důstojníky předválečné polské armády a podporovaná britskými výsadky.
Největší činnost vyvíjela v Generálním gouvernementu, na západním území přičleněném k Říši jí situaci přirozeně komplikovala přítomnost Wehrmachtu a také masivní germanizace. Na východě se naopak v následujících letech dostávala do konfliktů se sovětskými a ukrajinskými partyzánskými oddíly a Ukrajinskou povstaleckou armádou (UPA). Tyto střety přitom měly často charakter občanské války s etnickými čistkami (například v roce 1943 vyvraždila UPA na východě Polska a v Haliči na sto tisíc civilistů a Armia Krajowa kolem dvaceti tisíc Ukrajinců).
Armia Krajowa postupně
