„Být matkou a selhat je snadné“. Asi jako nevědomě propadnout manipulaci a násilí
V květnu vyšly dvě pozoruhodné knihy mladých českých autorů: Těla Kláry Vlasákové a Srpny Jakuba Stanjury. Kromě jednoslovných názvů v množném čísle je však spojuje mnohem víc: oba autoři se svébytnou intenzitou líčí příběhy ženských protagonistek, jež tíží věci, které svět nevidí.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Pulty knihkupectví na vrcholu jara zaplavily novinky rozličných českých autorů; police se tak prohýbají pod výtisky debutů, nadějných titulů a knihami tuzemských bestselleristů.
V první půli května k tomu vyšly i dva romány mladých autorů, které přes svůj stručný rozsah přináší do české literatury vzácná a podstatná témata.
Pohřbít matku v lese
U spisovatelky, scenáristky a publicistky Kláry Vlasákové jde o v pořadí druhý román. Její debutové Praskliny (2020) zaznamenaly v širších literárních kruzích značný úspěch; literární kritik Jan Bělíček o Vlasákové napsal, že z její „prózy vyplývá, že autorka český kontext překračuje“.
Druhý román je, co se týče výchozího námětu, možná prostší, ale to mu nijak neubírá na významu. Vlasáková totiž detailně a pečlivě rozebírá témata, před kterými společnost uhýbá stranou a která se ještě donedávna bály řešit i progresivnější (ženské) platformy.
Ještě před první kapitolou je na úplném začátku knihy zdánlivě nesouvisející metaforický příběh o pohřbívání matky v lese. Dcera v něm matku zavraždí a rozřezané tělo
