Kauza, která změnila svět. Vychází kniha Když promluvila

Knihu Když promluvila si můžete pořídit v našem e-shopu nebo ve všech dobrých knihkupectvích.

Bezmála čtyři roky od vydání anglického originálu této knihy už býva­lý filmový producent Harvey Weinstein bezprostřední riziko pro ženy nepředstavuje. V newyorském vězení si totiž odpykává třiadvacetile­tý trest odnětí svobody za znásilnění a sexuální nátlak, o němž v úno­ru 2020 rozhodl tamější soud. O rok a půl později Weinstein stanul před soudem znovu, tentokrát v Kalifornii, kde ho porota uznala vin­ným ze znásilnění a sexuálního napadení. Za mřížemi má strávit dal­ších šestnáct let.

Práce amerických reportérek Jodi Kantor a Megan Twohey zafun­govala jako klíč k bráně do světa ututlávaných tajemství, která v sobě ženy po celém světě držely mnohdy i roky. Až výjimečná investigace odhalující chování jednoho z předních mužů amerického filmového průmyslu těmto ženám umožnila, aby o svých zkušenostech promlu­vily, a pocit izolace a osamění vystřídala rozporuplná úleva, že v tom nejsou samy. Jméno Harvey Weinstein se stalo argumentem, proč o nevhodném chování, sexuálním obtěžování a násilí nemlčet.

Kniha Když promluvila vypráví příběh poctivé novinářské práce, mnoha odvážných žen a jednoho mocného muže, který není nikterak výjimečný. Je totiž jedním z mnoha – konkrétní symptom proble­matického systému, který neúměrně chrání a upřednostňuje moc­né, zatímco umlčuje, a v některých případech dokonce zastrašuje oběti.

V podtitulu knihy stojí, že jde „o odhalení případu sexuálního ob­těžování, které zažehlo změnu“. S odstupem několika let víme, že jde o změnu globálního rozsahu, která rozhodně není u konce, ba naopak, pořád nejspíš stojíme na úplném začátku a všichni jsme její součás­tí. Už dnes totiž prosakuje do každé oblasti našeho života: do našich domovů, intimních konverzací, do škol a pracovišť, do vztahů i přemýš­lení o nich. Donutila nás zamyslet se nad tím, jaké zkušenosti v sobě nosíme, zda někdo překročil naše hranice nebo jestli jsme někdy sami narušili hranice druhých.

Přečtěte si také

Nenahráváte to, že? Film Když promluvila ukazuje, jak dvě novinářky rozbily představu o Harveym Weinsteinovi

Když se Kantor a Twohey snažily některé z žen přesvědčit, aby s ni­mi pro vznikající článek mluvily, opakovaly jednu a tutéž větu: „Nemů­žu změnit, co se vám v minulosti stalo, ale společně se nám možná díky vaší zkušenosti podaří ochránit někoho jiného.“ Toto sdělení lze dnes vztáhnout k celému hnutí #MeToo a konverzacím, které o téma­tu vedeme.

Kauza Weinstein proměnila celospolečenskou debatu a v někte­rých případech i legislativu. Proměnila ale také novinařinu – nejen to, co se v médiích objevuje a řeší, ale i to, jakým způsobem novináři a novinářky pracují a jaké hlasy ve své práci amplifikují. Základním stavebním kamenem pro daný text se stala důvěra, kterou si novinářky dokázaly se svými zdroji vybudovat. S ní ale přicházela také o to větší novinářská odpovědnost, a to nejen za příběhy a traumatické zkušenosti, se kterými se jim ženy svěřily, ale také za dopady, jaké pu­blikace takových informací může mít.

Investigace Kantor a Twohey nám i po letech od zveřejnění připo­míná, že rychlost není při publikování podobných kauz správnou moti­vací. A že jen díky důkladné, fakty a důkazy podložené a týmové práci mohou takové příběhy obstát před veřejností, která si šíři problému teprve začíná uvědomovat a nastavovat nové hranice a pravidla. V pří­padech zneužívání moci, sexuálního obtěžování a násilí málokdy jde o černobílé příběhy, které lze snadno odvyprávět, zvlášť pokud takové chování trvá roky a existující struktury jej umožňují.

Vidíme to koneckonců i u nás. Takzvaný „Weinsteinův efekt“, v rám­ci nějž jsou zveřejňována obvinění slavných a mocných mužů z ne­vhodného sexuálního chování, totiž nakonec dorazil i do Česka. A to navzdory přesvědčení mnohých, že se nás tento systémový prob­lém netýká. Dnes už je zřejmé, jak moc jsme se pletli, ať už se bavíme o tom, kolik žen v Česku má zkušenost s obtěžováním v práci, hromad­né dopravě, učebnách, nebo řešíme konkrétní případy zneužívání moci a důvěry ze strany politika, psychiatra, novináře, sportovního trenéra, vedoucího skautského oddílu, duchovního, vysokoškolského pedago­ga nebo životního kouče.

Při odkrývání případů z českého prostředí někdy až mrazí z toho, jak moc se podobají těm zahraničním – stejné mocenské rozdíly, identické vzorce a manipulace, podobná institucionální selhání a především naprosto shodné pocity a strachy obětí. Obdobné jsou nicméně ta­ké reakce veřejnosti: stále nám dělá problém rozlišovat mezi sexuál­ním násilím a obtěžováním a v extrémních případech je zaměňujeme za obyčejné flirtování nebo snad „negentlemanské“ chování. To, že se o takovém systémovém jevu veřejně mluví, největší odpůrci a kritici hnutí připisují politicky korektnímu Bruselu, genderovému šílenství nebo vlivu americké kultury. Sexuální útoky se stále příliš často vykre­slují jako něco přirozeného a vina je připisována obětem.

Přečtěte si také

„Říkali, že smrt pro mě bude úleva, že bude jako sen,“ vzpomíná syrská žena Zajn

Stejně jako všude jinde ve světě i u nás platí, že kvalitní novinařina může problém nasvítit, poukázat na něj a tím jej dostat do povědomí veřejnosti, rozproudit diskusi a přinášet osvětu. Systémové řešení ale nabídnout nedokáže, stejně jako nemůže zastat práci policie a soudů.

Ani kniha Když promluvila nenabízí jednoduchý návod nebo jas­ná řešení. Diskuse stále pokračuje. Díky Jodi Kantor a Megan Twohey mají novináři a novinářky po celém světě unikátní vhled do toho, jak lze takové příběhy psát. Všem čtenářům a čtenářkám pak nabízejí vý­zvu a příležitost definovat své mantinely, zhodnotit předložené důkazy a na jejich základě si vytvořit vlastní postoj.

Ne všichni muži jsou Harvey Weinstein. Ale příliš mnoho žen má zkušenost s někým, jako je on.

Knihu Když promluvila i další tituly z Edice N si můžete objednat v e-shopu Deníku N.