České politické strany se roky melou v jednom mixéru. Zejména mladí jako by pro ně neexistovali
Komentář Martina Fendrycha: Máme ještě v Česku politiku rozdělenou na levici a pravici? Nebo se tyto rozdíly už zcela setřely? Potřebujeme vůbec takové rozdělení? Když napíšete, že „chybí levice“, chodí vám maily typu: „Tady je přece všecko levice, lidovci, ODS, ANO, Piráti, starostové, topka, naopak pravice tu neexistuje, chybí tu někdo jako Trump nebo Orbán.“ Když napíšete, že tu chybí pravice, jede to naopak, „všichni jsou tu pravice“. Mají dnes zejména mladí, aktivní lidé s rozhledem vůbec koho volit?
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Pravici zjednodušeně a pozitivně vnímám jako důraz na odpovědnost za svůj život, na práva jednotlivce. Levici jako důraz na odpovědnost za druhé, za celek, za slabší, na péči o společné statky. Levice je sociálně citlivější a inklinuje k pokroku, ke změnám. Pravice je konzervativnější, do změn se nehrne.
V Česku toto dělení nabralo jiný směr za opoziční smlouvy v letech 1998 až 2002, kdy ČSSD s ODS podvedly voliče a spojily se. Jejich tehdejší šéfové Miloš Zeman a Václav Klaus hodili pravici a levici do mixéru a vyrobili koktejl, který svým způsobem přetrval. Viz třeba fakt, že za vlády Andreje Babiše byla superhrubá mzda zrušena ve spolupráci s ODS. Bylo to levicové? Ne, snižovaly se daně. Bylo to pravicové? Ne, bylo to rozpočtově neodpovědné.
Další splývání pravice a levice nastalo, když se ve vládě
