Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Maďaři pláčou, i když se radují.“ Proč je v zemi vyhlášené paprikou a lázněmi tolik smutku

Na dunajském nábřeží narazíte na neobvyklý památník: na místě, kde příslušníci maďarských Šípových křížů na přelomu let 1944–1945 zavraždili více než tři a půl tisíce Židů z budapešťského ghetta, umístil maďarský sochař Gyula Pauer řadu rezavých kovových bot. Foto: Adobe Stock
Na dunajském nábřeží narazíte na neobvyklý památník: na místě, kde příslušníci maďarských Šípových křížů na přelomu let 1944–1945 zavraždili více než tři a půl tisíce Židů z budapešťského ghetta, umístil maďarský sochař Gyula Pauer řadu rezavých kovových bot. Foto: Adobe Stock

Maďarský deník Markéty Balkové: „Metro v Budapešti prostě miluju,“ říká britský komik Conrad Molden na začátku svého stand-up vystoupení. „Hlavně když vylezete z vagonu a vydáte se na nahoru po těch dlouhých jezdících schodech, z protějšího směru se vám naskytne pohled na tu nejdepresivnější horu lidí, jakou jste kdy viděli.“ Obecenstvo ve ztemnělém nočním podniku v centru Budapešti, tvořené zejména cizinci, vybuchne v souhlasný smích.

„Maďaři jsou experti ve stěžování si a vykreslování reality v těch nejčernějších barvách,“ tvrdí mi kamarádka ze Spojených států. „Přehnaný americký optimismus,“ mávnu nad tím nejdřív rukou. Češi na otázku „Jak se máš?“ přece také málokdy odpoví „Skvěle“. Mnohem častěji je to pro ně příležitost si postěžovat.

Maďaři ale umění žehrat nad svým životem umějí dovést mnohem dál. Dokazují to i

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Deník z ciziny

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější