Demokracie, která vyzdvihuje hlavně individualismus, může společnost zničit, varoval po návratu z amerického exilu
Seriál Česká inteligence: Jeho filozofický návrat domů po roce 1989 se kolegům ze začátku jevil jako zklamání. I lidé jemu myšlenkově blízcí, jako filozof Ladislav Hejdánek, čekali, že přiveze tu nejnovější americkou filozofii; už proto, že se jí venku čtyřicet let zabýval. „Mluví o vážných věcech a říká to tak jednoduše, jak je to jen možno, aby to každý člověk bral. Není však zájem,“ bručel Hejdánek rozpačitě. Časem se však ukázalo, že v textech a přednáškách tohoto velmi neokázale (a tedy neamericky) působícího člověka s patriarchální bradkou to soudobé světové myšlení obsaženo bylo. Jen mělo trochu nečekanou podobu.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Rodiče Erazima Koháka (1933–2020) byli masarykovci a evangelíci. Otec za první republiky pracoval jako parlamentní stenograf, matka učila angličtinu. Za války se oba zapojili do odboje, otec jako tajemník Ústředního výboru odboje domácího (ÚVOD). Když je nacisté zatkli, skončil otec v Mauthausenu a matka později v Terezíně, oba se však se štěstím dožili konce války.
Členství v sociální demokracii, která se po roce 1945 čím dál víc dostávala pod vliv komunistů, vyměnil otec za legitimaci strany národně socialistické, nastoupil do práce jako osobní tajemník jednoho z jejích ministrů Prokopa Drtiny a mimoto působil v redakci stranického deníku Svobodné slovo. Tehdy se také sblížil s Ferdinandem Peroutkou, jehož důvěra v Kohákova otce přežila i pozdější odchod do exilu; v roce 1952 si ho Peroutka vybral za šéfa československé redakce Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, jako nástupce po Pavlu Tigridovi.
České demokratické inteligenci, k níž Kohákova rodina patřila, se po roce 1945 zdál být socialismus skoro jedinou vývojovou možností. Představa o něm vyplývala častěji z přání než z definice. Kapitalismus jim připadal
